Léčba kostních sarkomů je kombinovaná (multimodální) a přizpůsobená konkrétnímu typu. Zahrnuje několik metod najednou, například chemoterapii, operaci a někdy i radioterapii. Konkrétní léčebný postup závisí na typu a přesné lokalizaci nádoru.
V Česku léčba probíhá na specializovaných onkologických pracovištích (např. MOÚ, FN, nebo v jiných velkých onkologických centrech), která disponují ortopedicko-onkologickými týmy složenými z onkologů, ortopedů-onkologů, radiologů, patologů, rehabilitačního týmu a dalších. Tyto týmy pracují podle mezinárodně uznávaných protokolů.
Po rozsáhlejších operacích je rehabilitace, protetika a psychosociální podpora zásadní pro návrat pacienta k běžným aktivitám. Složitější případy mohou využívat léčbu v rámci národních či mezinárodních klinických studií. Při opakovaných nádorech či metastázách se uvažuje o paliativních postupech a možnostech zapojení do klinických studií.
Osteosarkom
Standardně se používá chemoterapie před operací (neoadjuvantní chemoterapie) za účelem zmenšení nádoru a jeho snazšího odstranění s cílem zachovat postiženou končetinu. Po operaci často následuje další chemoterapie (adjuvantní chemoterapie), pomáhající zničit případné zbylé nádorové buňky.
Radioterapie má omezený účinek a používá se zejména u nádorů, které nelze bezpečně operovat, nebo za účelem zmírnění bolesti, zlepšení kvality života a kontroly růstu nádoru, nikoli však s cílem úplného vyléčení.
Klinické studie zkoumají nové cytostatické kombinace i cílené či imunoterapeutické přístupy, nicméně u osteosarkomu zatím imunoterapie nepřinesla žádný zásadní průlom. Klinické studie je třeba považovat za experimentální a nejsou standardem.
Ewingův sarkom
Využívá se vícefázová chemoterapie, často kombinovaná s chirurgickým výkonem a/nebo radioterapií v závislosti na lokalizaci a reakci na léčbu. V Česku i ve světě se používají protokoly testované v mezinárodních studiích (standardy Ewingova sarkomu vznikají ve spolupráci center). Klinické studie zkoumají nové imunologické a cílené přístupy.
Chondrosarkom
Pro tento nádor jsou typické různé stupně biologické agresivity. U nádorů s nízkým stupněm agresivity je primární chirurgické odstranění. Chondrosarkom (nádor vznikající z chrupavčité tkáně) je obecně méně citlivý na chemoterapii a radioterapii, proto je chirurgický výkon rozhodující. Naopak u vysoce maligních podtypů a při metastázách se zvažují onkologické léčebné modality nebo klinické studie.
Mezinárodní směrnice (např. ESMO) shrnují doporučení pro diagnostiku a léčbu a také podporují sledování klinických studií jako zdroj nových možností. U některých podtypů a v pokročilých stádiích jsou právě klinické studie hlavní cestou k novým léčebným možnostem, nicméně je důležité rozlišit, co je standardní a co experimentální. Pacienti by měli být vždy informováni a léčba v rámci klinické studie musí probíhat s jejich souhlasem.