Způsob léčby se odvíjí od velikosti, umístění a složení kamene, dále od závažnosti příznaků a celkového zdravotního stavu pacienta. Obecně se léčba dělí na konzervativní a operační přístupy, přičemž se často využívá jejich kombinace.
Konzervativní léčba
Cílem konzervativního postupu je umožnit, aby kámen z těla odešel přirozenou cestou v moči bez nutnosti invazivního zákroku. Kromě doporučení zvýšit příjem tekutin pacient užívá léky ulevující od bolesti a usnadňující posun močovodem. Stav pacienta a pohyb kamene se průběžně sledují (např. opakovanými ultrazvuky).
Úspěšnost spontánního odchodu kamene závisí na jeho velikosti a místě, kde je zaklíněn. Kameny o průměru cca 5 mm mají 50% šanci, že odejdou samy. Konzervativní postup se obvykle neaplikuje déle než 4–6 týdnů. Pokud se do té doby kámen neuvolní nebo nastanou komplikace (silné opakované koliky či horečky), přistupuje se k aktivnímu zákroku.
U určitých typů kamenů se využívá možnost farmakologického rozpuštění. Urátové kameny z kyseliny močové se mohou rozpustit při zvýšení pH moči. Pacientům se podávají léky ve formě šumivých tablet nebo roztoků. Proces trvá týdny až měsíce a lékařem je kontrolováno, zda se kámen opravdu zmenšuje (rozpouští).
Operační léčba
Pokud selže konzervativní postup, kámen je příliš velký nebo způsobuje závažné obtíže, přichází na řadu některá z aktivních metod odstranění kamene. Mezi hlavní metody patří:
- Mimotělní litotrypse rázovou vlnou (ESWL) představuje neinvazivní drcení kamene pomocí šokových vln vysílaných z přístroje přes tělní stěnu. Pacient při zákroku leží na speciálním lůžku. Pomocí rentgenu nebo ultrazvuku se kámen zaměří a generátor vyšle sérii rázových vln soustředěných do místa kamene. Vlna prochází tělními tkáněmi bez většího poškození a při dopadu na tvrdý kámen způsobí jeho roztříštění na malé kousky. Zákrok trvá obvykle 30–60 minut. Pacient je při vědomí a dostává pouze prášky proti bolesti. Po zákroku pacient močí úlomky kamene. Úspěšnost ESWL závisí na složení a velikosti kamene. U kamenů do 1,5 cm v ledvině nebo do 1 cm v močovodu bývá úspěšnost vysoká. Tvrdé kameny nebo velmi velké kameny se však rázové vlně mohou bránit a nerozbijí se dostatečně. Výhodou ESWL je, že není invazivní, nezanechává žádnou jizvu a rekonvalescence je rychlá. Mezi možné komplikace patří krev v moči po zákroku, vzácně pohmoždění ledviny nebo vznik podkožního hematomu v okolí. Dochází k nim ojediněle.
- Ureteroskopie (URS) je endoskopická metoda, při níž se přes močovou trubici a měchýř zavede tenký nástroj (ureteroskop) do močovodu až k místu, kde se kámen nachází. Zákrok se provádí v celkové anestezii. Ureteroskop je vybaven kamerou a pracovními kanály. Lékař jím může kámen buď mechanicky vytáhnout pomocí drobných kleštiček či košíčku, nebo jej rozdrtit laserovou sondou na malé kousky a ty následně odstranit. Po skončení ureteroskopie se někdy zavede DJ stent (tenká trubička zajišťující průchodnost močovodu z ledviny do měchýře). Stent se ponechává několik dní či týdnů a pak se endoskopicky vytáhne. Jeho účelem je umožnit odtok moči a zabránit komplikacím (otok či uzávěr močovodu po zákroku). Zotavení trvá pár dní a může přetrvávat lehčí pálení při močení nebo stopa krve v moči. Vážné komplikace jsou vzácné.
- Perkutánní nefrolitotomie (PCNL) je metoda určená pro kameny větší než 2 cm v ledvině. Provádí se v celkové narkóze. Chirurg provede malý řez o velikosti přibližně 1 cm na boku pacienta v místě ledviny a vytvoří přímý vstup do ledviny přes kůži. Přes tento vstup zavede endoskopický nástroj vedoucí přímo k velkému kameni. Pod dohledem kamery kámen roztluče mechanicky nebo ultrazvukovou/laserovou sondou a vzniklou drť odsaje vnějším pláštěm přístroje. Po výkonu se v ledvině po dobu několika dní ponechá hadička, vyvedená z ledviny ven kůží, zajišťující odtok moči, než se ledvina zahojí. Na 1–2 dny se zpravidla zavádí i močový katétr do měchýře. Hospitalizace je dlouhá 3–5 dní a rekonvalescence trvá pár týdnů, protože se jedná o nejinvazivnější výkon ze všech uvedených. Oproti otevřené chirurgii je i tato metoda stále méně zatěžující. Rizikem může být krvácení z vytvořeného kanálu nebo infekce. Závažné komplikace jsou vzácné a většinou řešitelné během zákroku či následně podáním antibiotik.
Akutní stavy
Pokud pacient k lékaři přijde uprostřed silné koliky nebo s náznaky rozvíjející se infekce, je primárním cílem zajistit odtok moči z ledviny a ulevit ledvině i pacientovi. Nelze-li kámen ihned vytáhnout, lékaři zavedou ureterální stent do močovodu kolem kamene nebo nefrostomický katétr z ledviny přímo ven. Obojí vytvoří jakýsi obchvat okolo kamene a moč může odtékat a nehromadí se. Tím je zažehnáno riziko akutního poškození ledviny či sepse. Vlastní odstranění kamene se plánuje po zajištění odtoku moči a případném přeléčení infekce antibiotiky. Tato strategie je běžná u závažných komplikací a spočívá v tom, že se nejprve vyřeší život ohrožující problém a následně se řeší příčina.
Světový den ledvin
Problematika ledvinových kamenů spadá do širšího rámce onemocnění ledvin, a proto se připomíná v rámci Světového dne ledvin.
Světový den ledvin (World Kidney Day) je mezinárodní akce zaměřená na osvětu a prevenci onemocnění ledvin. Koná se každoročně druhý čtvrtek v březnu. V tento den probíhají v mnoha zemích kampaně, které mají zvýšit povědomí veřejnosti o zdraví ledvin a možnostech prevence (bezplatná vyšetření ledvin, přednášky, distribuce informačních materiálů a další akce pro veřejnost).
V České republice se při Světovém dni ledvin otevírají nefrologické ambulance velkých nemocnic či dialyzačních center. Zájemci z řad veřejnosti si mohou nechat zkontrolovat moč, krevní tlak, hladinu cukru a podobně. Cílem je včas odhalit potíže s ledvinami. Ledvinové kameny jsou jedním z onemocnění, na která se při těchto preventivních akcích upozorňuje. Klade se důraz na správný pitný režim a životosprávu jako prevenci tvorby kamenů. Světový den ledvin má sloužit jako připomínka, že ledviny jsou životně důležitý orgán a péče o ně by neměla být opomíjena.