Močová inkontinence a její dopady na zdraví a peněženku

Trápí vás nežádoucí úniky moči? Nejste sami. Močová inkontinence postihuje miliony lidí po celém světě a objevit se může v jakémkoli věku. Často bývá považována za „normální“ součást stárnutí, což není pravda. Nejedná se totiž o neřešitelný problém. Mnoho lidí se však kvůli studu vyhýbá vyhledání odborné pomoci, přitom moderní medicína nabízí celou řadu účinných řešení.

Tento článek přináší srozumitelný přehled o tom, co inkontinence moči znamená, jaké jsou její příčiny, možnosti diagnostiky a léčby a proč je důležité o ní otevřeně mluvit.

Sjednat pojištění

Co je to močová inkontinence

Močová inkontinence znamená jakékoliv nechtěné, vůlí neovladatelné unikání moči. Jde o poměrně častý problém, který postihuje ženy, muže i děti bez ohledu na věk. Zatímco u malých dětí přibližně do 5–6 let bývá pomočování považováno za přirozenou fázi vývoje, u dospívajících a dospělých je únik moči považován za patologický stav. Inkontinence ale není pouhý příznak jiných chorob ani „přirozená“ součást stárnutí. Je to uznávané onemocnění, které by nemělo být zlehčováno.

Plníme, i když nemusíme - Garantujeme, že vyplácíme plnění v alespoň 99 % případů Sjednat pojištění

Jak močová inkontinence začíná

Příčiny vzniku inkontinence jsou různorodé a často se objevuje postupně. U žen bývá způsobena ztrátou pevnosti podpůrných tkání pánevních orgánů a poklesem opory močové trubice, což může vést k úniku moči zejména při fyzické námaze.

K rozvoji stresové neboli námahové inkontinence přispívají další faktory jako dlouhodobě zvýšený nitrobřišní tlak v důsledku těžké fyzické práce, chronického kašle nebo obezity. U mužů se inkontinence objevuje nejčastěji po operativním odstranění prostaty, například po radikální prostatektomii při léčbě karcinomu nebo v souvislosti s nezhoubným zvětšením prostaty. Další příčinou mohou být poškozené nervy močového měchýře či svěrače.

Někdy může mít inkontinence náhlý začátek při akutním vyvolávajícím faktoru. Například infekce močových cest může dočasně způsobit urgentní únik moči. Ve většině případů však vznikají potíže plíživě a postupně se zhoršují, zejména není-li včas řešena jejich příčina.

Příznaky močové inkontinence

Podle mechanismu a okolností úniku se rozlišují 4 typy inkontinence:

Stresová inkontinence (námahová) označuje únik menšího množství moči při náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku, typicky při kašli, kýchnutí, smíchu, zvedání těžších předmětů nebo cvičení.
Urgentní inkontinence je charakteristická náhlým a silným nucením na močení (urgence), po němž následuje větší únik moči dříve, než postižený stihne dojít na toaletu.
Inkontinence z přetékání nastává, když se močový měchýř nedokáže řádně vyprázdnit. Při jeho přeplnění uniká moč po kapkách, aniž by tomu šlo vůlí zabránit.
Funkční inkontinence je stav, kdy samotný močový systém funguje správně, ale pacient není schopen použít toaletu včas například z důvodu tělesného omezení či neurologického postižení.

Hlavním projevem všech typů je samovolný únik moči, přičemž množství uniklé moči může být různé od občasného úniku několika kapek až po úplnou ztrátu kontroly nad močením a opakované pomočení.

Inkontinenci také často doprovází další močové obtíže – příliš časté močení (více než 8× za den) a nutnost močit v noci (nykturie). V rámci urgentního syndromu se mohou přidat pocity neúplného vyprázdnění močového měchýře nebo epizody nočního pomočování (enurézy), a to zejména u dětí či starších pacientů.

Jakmile inkontinence začne zasahovat do běžných aktivit, je namístě neodkládat návštěvu lékaře a odborné vyšetření.

Čekací doba nemusí být problém

Čekací dobou se pojišťovna chrání před tím, aby se člověk, který tuší nějakou vážnou nemoc, nejprve pojistil a až následně navštívil lékaře. My v Simplea víme, že ne všechny případy propuknutí nemoci v čekací době jsou spekulativní, a v takových situacích dává smysl plnit. Každý případ posuzujeme individuálně a v rámci Garance plnění plníme na 99 %, přestože bychom nemuseli. Přesvědčit se můžete na příkladech ze života níže.

Táta „alkoholik“ na koni

„Rizikový“ teambuilding

„Nezodpovědný“ dělník

"Zákeřné" klíště

Onemocnění "nepočkalo"

Sebevražda "přišla" moc brzy

Vyšetření a diagnostika močové inkontinence

Základem diagnostiky je důsledné zhodnocení obtíží a zdravotního stavu pacienta. Lékař nejprve shromáždí podrobné informace o anamnéze, nejčastěji formou rozhovoru. Pacient vlastními slovy popíše charakter svých obtíží, situace úniku moči, četnost močení a další. Následuje běžné fyzikální vyšetření, které zahrnuje také zhodnocení celkové hybnosti a orientační posouzení stavu břicha, neurologických funkcí a u žen pánevního dna.

Součástí základního vyšetření jsou laboratorní testy moči k průkazu či vyloučení infekce, krve či jiných abnormálních příměsí. Vyšetření krve může odhalit například známky poruchy funkce ledvin. U mužů se z krve vyšetřuje hladina prostatického antigenu (PSA) k posouzení stavu prostaty. Následuje zobrazovací vyšetření ultrazvukem, respektive sonografie ledvin a močového měchýře. Lékař sleduje kapacitu měchýře a zajímá ho, zda po vymočení nezůstává v měchýři reziduum (zbytková moč), a ultrazvuk zase pomáhá odhalit kameny nebo nádory v močových cestách.

Užitečnou pomůckou diagnostiky je mikční deník, což je několik dní vedený deník o příjmu tekutin a všech epizodách močení včetně případného úniku moči. Pacient si do tabulky zaznamenává časy a objemy močení a situace úniku. Z mikčního deníku může lékař zjistit četnost močení, funkční kapacitu měchýře a vzorec obtíží a odlišit například noční polyurii (nadměrnou tvorbu moči v noci) od inkontinence.

Pokud základní vyšetření neodhalí pravou příčinu obtíží, následují specializované testy na urologickém pracovišti. Standardem je urodynamické vyšetření, při němž se tenkou cévkou naplní močový měchýř a současně se měří tlaky v měchýři a močové trubici. Lékař tímto způsobem sleduje vztah mezi nimi a zjišťuje, při jakém objemu dochází k samovolným stahům měchýře. Součástí urodynamiky bývá uroflowmetrie, kdy pacient močí do speciální toalety zaznamenávající rychlost a sílu proudu moči. Dále se provádí stress test, při kterém lékař sleduje, zda dojde k úniku moči při zakašlání nebo zatlačení (simulace námahy).

U některých pacientů se využívá test vážením vložek (PAD test), kdy pacient dostane navážené savé vložky před standardizovanou pohybovou aktivitou (např. hodinovým cvičením) a po ní a rozdíl hmotnosti vložek udává množství uniklé moči. K vyloučení některých strukturálních problémů dolních močových cest se používá cystoskopie (endoskopické vyšetření močové trubice a měchýře pomocí tenkého optického přístroje zavedeného močovou trubicí do měchýře). Lékař tak může zrakem vyšetřit sliznici a zjistit případné abnormality (např. nádor, píštěl, kamének), jež mohou být odpovědné za pacientovy obtíže, a některé rovnou prostřednictvím drobného zákroku odstranit.

U žen je důležité gynekologické či urologické vyšetření, při kterém se posuzuje stav pánevního dna, síla svalů svěrače a případně zjištění poklesu pánevních orgánů.

Části těla postižené močovou inkontinencí

Močová inkontinence může postihovat několik částí těla, které v tomto procesu hrají klíčovou roli:

Močový měchýř (vesica urinaria) – dutý svalový orgán sloužící jako rezervoár moči.
Močová trubice a svěrač – močová trubice (uretra) odvádí moč z měchýře ven z těla a je vybavena svěračem (kružnicovým svalem), který udržuje kontinenci.
Svaly pánevního dna – skupina svalů ve spodině břišní dutiny, které podpírají močový měchýř, dělohu, konečník a další orgány.
Prostata (u mužů) – předstojná žláza obkružující močovou trubici pod močovým měchýřem. U mužů středního a vyššího věku často dochází k jejímu nezhoubnému zvětšení (k benigní hyperplazii prostaty), které může způsobit překážku v odtoku moči.
Nervový systém – řízení močového ústrojí je závislé na správné funkci nervů v mozku, míše a periferních nervech pánevní oblasti. Proto i neurologické poruchy mohou vyústit v inkontinenci moči.

Prevence močové inkontinence

Prevence močové inkontinence spočívá především v eliminaci rizikových faktorů a posilování pánevního svalstva, konkrétně:

Je žádoucí udržovat si zdravou tělesnou hmotnost, jelikož obezita patří k významným rizikovým faktorům.
Dále by se člověk měl vyvarovat nadměrné fyzické zátěže (zejména nošení velmi těžkých břemen či namáhavých sportů), případně tuto zátěž kompenzovat důsledným posilováním pánevního dna.
Nežádoucí je chronický kašel, protože dlouhodobé kašlání výrazně zvyšuje nitrobřišní tlak. I proto je důležité nekouřit a léčit včas plicní nemoci.
Pro zdraví močových cest je dobré předcházet zácpě, protože tvrdá stolice může zvyšovat tlak na měchýř a dráždit společné nervové pleteně.
Je vhodné dbát na dostatečný pitný režim, ale vyhýbat se extrémnímu příjmu tekutin.
Doporučuje se omezit nadměrnou konzumaci kofeinu (káva, silný čaj, energetické nápoje) a samozřejmě alkoholu.
U žen (zejména po porodu a v menopauze) se jako prevence osvědčilo cvičení pánevního dna. Například Kegelovy cviky zpevňují svaly svěračů a pánevní podpůrné tkáně.

Zjednodušeně řečeno, zdravý životní styl a péče o dobrý stav močových cest jsou nejlepší strategií, jak snížit riziko inkontinence.

Průběh močové inkontinence

Průběh močové inkontinence závisí na její příčině a typu. Obvykle se jedná o dlouhodobý (chronický) problém. Bez léčby se potíže postupně zhoršují. Ke spontánnímu zlepšení může dojít pouze u lehčích případů, ale úplné vyléčení bez léčby je výjimkou. Naopak pokud se inkontinence nezačne léčit, může z občasných úniků přejít v těžší stádium s častými až každodenními epizodami pomočení. Včasná léčba přitom dokáže onemocnění výrazně zmírnit. Platí, že čím dříve je terapie zahájena, tím větší šanci má pacient na celkové zlepšení až úplné vymizení potíží.

S naším životním pojištěním máte nárok na náhradu mzdy i v případě Močové inkontinence Sjednat pojištění

Léčba močové inkontinence

Léčba inkontinence se odvíjí od konkrétního typu a vyvolávající příčiny. Obecně rozlišujeme dva způsoby – konzervativní (nechirurgickou) léčbu a chirurgickou léčbu. Konzervativní postupy jsou obvykle první volbou u lehčích až středně závažných obtíží, zatímco k chirurgii se přistupuje u těžších forem inkontinence nebo pokud selže konzervativní terapie.

Režimová a rehabilitační léčba

Základem konzervativní terapie jsou režimová opatření a cvičení. Patří mezi ně úprava životního stylu (redukce tělesné hmotnosti u obézních pacientů, cílené omezení příjmu tekutin před situacemi, kdy není snadný přístup na toaletu) a důsledná léčba chronického kašle či zácpy. Důležité je posilování svalů pánevního dna pomocí fyzioterapie (Kegelovy cviky). Pravidelné cvičení vede ke zvýšení síly a výdrže svalů pánevního dna a svěračů. První výsledky se typicky dostaví po 4–5 měsících každodenního tréninku.

U žen trpících stresovou inkontinencí v důsledku poklesu pánevních orgánů se využívají speciální pomůcky. Například vaginální pesar podpírá stěny pochvy a dělohu a může pomoci zmenšit únik moči při námaze. Představují alternativu chirurgického řešení u žen, které nemohou nebo nechtějí podstoupit operaci.

Do konzervativní léčby patří i farmakoterapie (léky). U urgentní inkontinence (syndrom hyperaktivního měchýře) se podávají léky tlumící nadměrné stahy svaloviny močového měchýře. U žen v menopauze se stresovou inkontinencí se někdy nasazují malé dávky estrogenů, jelikož estrogenová substituce zlepšuje prokrvení a trofiku sliznic močové trubice a poševního vchodu, čímž může přispět k lepšímu udržení moči. Tento efekt je však omezený a hormonální léčba se využívá jen jako podpůrná součást terapie.

Chirurgická léčba

Pokud konzervativní postupy nedostačují, přistupuje se u některých pacientů k operativnímu řešení.

V případě stresové inkontinence u žen je standardní miniinvazivní chirurgický zákrok – závěsná pásková operace (TVT, TOT sling). Pod střední část močové trubice se zavede úzká páska sloužící jako trvalá podpora močové trubice. Páska funguje jako „houpačka“. Při zvýšení nitrobřišního tlaku se o ni močová trubice opře a zabrání úniku moči. Tyto pásky mají vysokou úspěšnost v odstranění stresové inkontinence a pacientku minimálně zatěžují (zákrok trvá jen kolem 30 minut a rekonvalescence je krátká).

U mužů se provádí obdobné operace pro lehčí a střední formy inkontinence. Pod močovou trubici se implantuje podpůrná páska, která částečně nahrazuje funkci svěrače. U nejtěžších případů, zejména u mužů po poškození svěrače, je někdy nutné zavést umělý svěrač močové trubice. Tato pomůcka se skládá z malé manžety obepínající močovou trubici a z pumpičky umístěné v šourku. Pacient si stisknutím pumpičky dočasně manžetu vyfoukne a může se vymočit, poté se manžeta zase naplní tekutinou a uzavře močovou trubici. Implantace umělého svěrače však představuje náročnější zákrok s vyšším rizikem komplikací a přistupuje se k němu až tehdy, pokud ostatní způsoby léčby selžou.

Pokročilé a další možnosti léčby

U komplikovaných případů urgentní inkontinence se využívají neurostimulační metody. Při sakrální neuromodulaci se chirurgicky ke křížovým nervům zavede malý stimulátor (podobně jako kardiostimulátor) vysílající jemné elektrické impulsy modifikující reflexy močení. Tato léčba může výrazně pomoci některým pacientům s neovladatelným hyperaktivním měchýřem, ale je poměrně nákladná a není vhodná pro každého.

Po vyčerpání všech možností kauzální léčby (léčby příčiny) lze dopady inkontinence na život zmírnit pomocí kompenzačních pomůcek. Patří mezi ně především absorpční pomůcky (inkontinenční vložky, pleny, podložky), které zachytí uniklou moč. Při závažné inkontinenci mohou pacienti čerpat příspěvek pojišťovny na úhradu určitého množství vložek měsíčně (po předepsání odborným lékařem).

Savé pomůcky představují spíše provizorní řešení a měly by se používat pouze v případě, že příčinu inkontinence nelze odstranit. Moderní léčba dokáže většině pacientů s inkontinencí ulevit a vrátit je do aktivního života.

Světový den močové inkontinence

Od roku 2008 pořádá Mezinárodní společnost pro kontinenci (ICS) každoročně Světový týden kontinence (World Continence Week). Koná se obvykle koncem června a jeho cílem je zvyšovat povědomí veřejnosti o úniku moči, protože toto onemocnění je i v 21. století do značné míry společensky citlivé téma.

Během Světového týdne kontinence probíhají v mnoha zemích kampaně a semináře zaměřené na edukaci pacientů i zdravotníků. Pod záštitou ICS se zveřejňují výzkumná data a vyvracejí se mýty, že inkontinence je „normální“ součástí stárnutí nebo že se s ní nedá nic dělat. Česká urologická společnost se k tomuto týdnu pravidelně připojuje a organizuje osvětové aktivity pro veřejnost.

Kromě toho existují dílčí akce zaměřené na příbuzné problémy, například Světový den pomočování (World Bedwetting Day) upozorňující na noční pomočování dětí, který se každoročně koná koncem května.

Výskyt a statistiky močové inkontinence

Odhaduje se, že celosvětově trpí močovou inkontinencí více než 200 milionů lidí. Výskyt (prevalence) inkontinence roste s věkem populace. S tím, jak lidstvo stárne, počet pacientů trpících únikem moči globálně narůstá. V Evropě postihují poruchy kontinence zhruba 55–60 milionů osob, což odpovídá přibližně 10–15 % obyvatel.

V České republice se přesná data o výskytu inkontinence různí. Kvalifikované odhady hovoří cca o 1,5 milionu pacientů trpících únikem moči. S nějakou formou inkontinence se během svého života setká téměř 40 % populace.

Ženy bývají postiženy přibližně dvakrát častěji než muži. Dominují u nich případy stresové inkontinence (díky rizikovým faktorům jako těhotenství, porod, menopauza), zatímco u mužů převažuje inkontinence urgentní a z přetékání (často v souvislosti s onemocněním prostaty).

Celkově se uvádí, že během života zažije nějakou formu inkontinence asi 60 % žen a kolem 25–30 % mužů. Rozdíl mezi pohlavími se snižuje v seniorském věku, kdy jsou poruchy kontinence časté u obou pohlaví. Ve věkové skupině 65 let a více trpí inkontinencí v průměru 35 % lidí. V případě osob ve věku 80 a více let je výskyt odhadován u téměř 46 % žen a 34 % mužů.

Inkontinence tedy není problémem jen několika jedinců, ale naopak jde o masovou zdravotní komplikaci, která se v nějaké formě týká významné části populace.

Vyhlídky léčby močové inkontinence

Léčba inkontinence moči v posledních desetiletích značně pokročila a stále se vyvíjí. U stresové inkontinence dominují miniinvazivní operace (zavedení suburetrálních pásek). Tato metoda umožňuje vyléčit velkou část pacientů s minimální zátěží a rychlou rekonvalescencí.

Dále se do klinické praxe zavádějí nové generace léků pro terapii hyperaktivního měchýře. Do budoucna zřejmě přibude možností, jak farmakologicky ovlivnit urgentní inkontinenci s menším dopadem na celkový organismus.

Perspektivní jsou také některé regenerativní postupy. Zkoumá se léčba stresové inkontinence pomocí kmenových buněk. Jejím cílem je posílit a obnovit funkci svěrače močové trubice. Proběhly již první pilotní studie, v nichž byly pacientům s inkontinencí aplikovány jejich vlastní kmenové buňky (odborně řečeno mezenchymální buňky získané z tukové tkáně) do oblasti svěrače. U většiny pacientů v těchto studiích došlo k výraznému zlepšení kontinence (více než 50% omezení úniků) a léčba byla bez závažných nežádoucích účinků. Tato metoda je zatím ve fázi klinických pokusů, nicméně do budoucna představuje nadějnou možnost, jak navrátit kontinenci pacientům, u nichž selhaly běžné postupy. Vedle buněčné terapie se experimentuje s injekcemi různých objemových výplní do oblasti hrdla měchýře, které mají trvale zvýšit podporu svěrače. Již dnes jsou dostupné některé injekční výplňové materiály (kolagen, kyselina hyaluronová), ale jejich efekt bývá dočasný a indikují se spíše u vybraných případů lehčí inkontinence. Výzkum se tedy ubírá směrem k nalezení trvalejších a biologicky aktivních výplní.

Z hlediska zdravotní péče jako celku se očekává, že význam urologické a urogynekologické léčby inkontinence v následujících letech poroste. Evropská populace rychle stárne a do roku 2030 se předpokládá výrazný nárůst pacientů s poruchami kontinence. Odborné společnosti (např. Evropská urologická asociace neboli EAU) volají po systémových změnách a chtějí prosadit větší důraz na kontinenci v preventivní péči i lepší dostupnost moderní léčby pro pacienty.

Vyhlídky do budoucna zahrnují nejen nové léčebné metody, ale i lepší organizaci péče, a to konkrétně cílené programy pro vyhledávání pacientů, edukaci praktických lékařů i veřejnosti a v neposlední řadě zajištění dostatku finančních prostředků na pokrytí léčby inkontinence v rámci zdravotnických systémů.

Podezření na močovou inkontinenci

Pokud máte podezření, že trpíte močovou inkontinencí, není důvod otálet. Prvním krokem je svěřit se svému praktickému lékaři nebo gynekologovi, kteří vám pomohou zjistit příčinu potíží a doporučí další vyšetření či specializovanou péči. Inkontinence je běžné, ale řešitelné onemocnění, které si zaslouží stejnou pozornost jako jakýkoliv jiný zdravotní problém. Čím dříve vyhledáte odbornou pomoc, tím větší je šance na účinnou léčbu a návrat k plnohodnotnému životu bez obav, omezení a studu.