Režimová a behaviorální opatření
Základem léčby enurézy jsou změny životního stylu a návyků dítěte. Důraz se klade na pitný a mikční režim. Je nutné zajistit, aby dítě večer nepilo nadměrné množství tekutin a vyhýbalo se slazeným nápojům typu cola, čaj či kakao, které podporují tvorbu moči. Před spaním se má dítě vždy zkusit vymočit. Vhodné je též upravit jídelníček tak, aby dítě nemělo zácpu, neboť úprava vyprazdňování může sama o sobě enurézu výrazně zlepšit.
Dítě nesmí být v žádném případě trestáno za počůrání. Tresty a křik enurézu nezastaví, ale spíše zvýší stres dítěte a situaci zhorší. Na místě je pozitivní motivace ve formě ocenění pokroků, zavedení jednoduchého oceňovacího systému například ve formě kalendáře suchých nocí, kdy dítě dostane za splnění určitého cíle nějakou odměnu. Přestože motivace a režimová opatření někdy u lehčích případů enurézy stačí, u většiny dětí je třeba přistoupit k aktivnějším metodám léčby.
Enurézní alarm
Nejefektivnější dlouhodobou léčbou nočního pomočování je používání pomočovacího alarmu. Přístroj s malým čidlem citlivým na vlhkost se umístí do dětského pyžama nebo na postel. Při prvních kapkách uniklé moči alarm spustí hlasitý zvuk nebo vibraci, dítě se probudí a dojde si na toaletu. Tak se postupně trénuje reflex probuzení při nucení na močení. Ze začátku bývá nutné, aby rodič dítě při zaznění alarmu plně probudil a dovedl na záchod. Některé děti mohou zvonění zaspávat. Postupně se dětský mozek naučí vnímat signály měchýře a dítě začne vstávat včas samostatně. Alarmová terapie dokáže navodit úplné vymizení nočních nehod u 50–75 % dětí za předpokladu, že je důsledně používána několik týdnů až měsíců.
Farmakoterapie
Léky se v léčbě noční enurézy užívají samostatně nebo v kombinaci s výše uvedenými opatřeními. Volí se zpravidla tehdy, pokud režimová opatření a alarm nezabírají nebo pokud je nutné dosáhnout dočasného zlepšení v krátké době (např. dítě odjíždí na tábor a nechce tam mít nehody apod.).
Nejčastěji je předepisovaný lék desmopresin (Minirin), který snižuje noční tvorbu moči. Desmopresin obvykle výrazně omezí či zastaví noční úniky moči u 40–60 % dětí. Stále se však jedná o dočasné řešení. Pokud totiž mezitím nedošlo ke spontánnímu „dozrání“ regulace u dítěte, tak se enuréza po vysazení léku pravděpodobně vrátí.
Další možností je imipramin (lék ze skupiny tricyklických antidepresiv). Působí centrálně na mozková centra a zvyšuje u dítěte schopnost se v noci probudit při nucení, zároveň částečně tlumí aktivitu měchýře. Imipramin může být u vybraných dětí velmi účinný, avšak jeho použití je omezeno potenciálními riziky. Při předávkování imipramin ohrožuje srdce, proto se podává v nízkých dávkách a jen krátkodobě. Před jeho nasazením je doporučeno provést kontrolní EKG (vyšetření srdce). Pokud by mělo dítě jakékoli srdeční obtíže, tento lék se nesmí použít.
U dětí, u nichž je příčinou pomočování malá kapacita měchýře nebo jeho nestabilita, mohou pomoci léky ze skupiny anticholinergik. Zmírňují nadměrné stahy měchýře a zvyšují jeho funkční kapacitu.