Diagnostika cirhózy vyžaduje kombinaci několika vyšetření. Lékař obvykle postupuje od základního laboratorního screeningu přes zobrazovací metody až po specializovaná vyšetření.
Základním vyšetřením je odběr krve, který hodnotí nejen míru poškození jaterních buněk (enzymy ALT, AST, GGT), ale především vlastní funkci jater. Sleduje se hladina bilirubinu, albuminu a parametry srážlivosti krve (INR), které bývají u cirhózy narušeny.
Využívají se zobrazovací metody, konkrétně ultrazvuk břicha, který odhalí změnu struktury jater, jejich velikost a případnou přítomnost tekutiny v břiše (ascites), a elastografie (např. FibroScan), která měří mechanickou tuhost jaterní tkáně, což přímo odpovídá stupni pokročilosti cirhózy.
V nejasných případech může lékař indikovat jaterní biopsii neboli odběr malého vzorku tkáně tenkou jehlou pro mikroskopický rozbor. Nedílnou součástí diagnostiky je také pátrání po vyvolávající příčině, což zahrnuje testy na virové hepatitidy, vyšetření autoprotilátek nebo genetické testy.
Pokud je podezření na komplikace, doplňuje se často také gastroskopie k vyloučení jícnových varixů (rozšířených žil, které mohou krvácet).