Diagnostikování HIV infekce probíhá na základě speciálních testů, které dokáží virus HIV detekovat nejdříve 3 týdny od momentu infikování, v některých případech až po 12 týdnech.
Během testování se detekují protilátky v séru nebo v ostatních tělních tekutinách. Jednou z metod, pomocí nichž lze tvorbu protilátek proti viru zjistit, je test ELISA. Specifita je více než 99 %, a je tedy nejlepší první volbou při podezření na nákazu.
Při negativním výsledku testu je možné, že se pacient nachází v diagnostickém okně, jelikož byl infikován nedávno a v těle se ještě nezačaly vytvářet protilátky v detekovaném množství. Naopak v některých případech může dojít k falešné pozitivitě testu.
Další možností testování je takzvaný Western blot, který zjišťuje přítomnost protilátek proti proteinům. Specifita tohoto testu je přibližně 97,8 %. Pokud se jedná o osobu s vysokým rizikem nákazy virem HIV, je vhodné ji i v případě negativního testu sledovat po dobu alespoň 6 měsíců.
Komplexem testů je Plasma Viral Load, které zjišťují přítomnost viru v plazmě pacienta. K těmto testům se přistupuje tehdy, pokud předchozí testy vyšly negativně, avšak u pacienta je vysoké riziko nákazy nebo je v anamnéze důvodné podezření na nákazu HIV.
Existují i domácí testovací sady umožňující pohodlné odebrání vzorku krve. Speciální filtrační papírek se vzorkem označený anonymním číslem je odeslán do laboratoře.
Neinvazivní testy jsou založeny na odběry vzorku z ústní sliznice, moči nebo vaginálního sekretu. Pro analýzu vzorků se používá test ELISA, ale schopnost detekce je v tomto případě nižší než u ostatních metod.
