Nemoci ledvin a její dopady na zdraví a peněženku

Ledviny filtrují krev, odvádějí odpadní látky močí a udržují rovnováhu vody, solí a kyselin v těle. Produkují hormony důležité pro krevní tlak, tvorbu červených krvinek a zdraví kostí. Nedostatečně či špatné fungující ledviny vedou k tomu, že se v těle hromadí toxiny, vznikají otoky, anémie a poruchy srdce či nervů. Ledviny však většinou nebolí a onemocnění může po dlouhou dobu probíhat nenápadně a skrytě. Mnozí pacienti tudíž nevěnují pozornost varovným příznakům, případně je připisují jiným obtížím.

Níže si popíšeme 10 nejčastějších chorob ledvin v Evropě. Zjistěte, o jaká onemocnění jde, jaké jsou jejich nejčastější příčiny a symptomy, kdy vyhledat lékaře a jak se tyto nemoci léčí.

Sjednat pojištění

1. Chronické onemocnění ledvin (CHOL)

Chronické choroba ledvin označuje stav trvalého zhoršení funkce ledvin, které trvá nejméně 3 měsíce. Poškozené ledviny nedokáží dostatečně filtrovat odpadní látky z krve a ty se začnou hromadit v těle. To může vést k řadě komplikací, jako jsou vysoký krevní tlak, chudokrevnost (anémie), oslabení kostí nebo poruchy nervů. Zpočátku probíhá nenápadně, s postupem času se však funkce ledvin pomalu zhoršuje.

K onemocnění nejčastěji dochází následkem jiných chorob, typicky cukrovky nebo vysokého krevního tlaku. V raných fázích je CHOL často bez příznaků. Později se mohou projevit nespecifické potíže, jako je nadměrná únava, snížená chuť k jídlu, suchá svědivá kůže a noční křeče. Varovné signály zahrnují otoky dolních končetin nebo očních víček, zvýšený krevní tlak, hubnutí a změny v močení (zakalená nebo tmavá moč či potřeba močit častěji v noci).

Jedná se o závažné onemocnění, avšak včasným záchytem a léčbou lze jeho postup zpomalit. Naopak neléčené chronické onemocnění ledvin může vést až k selhání ledvin nebo i smrti.

V případě podezření na CHOL je doporučeno obrátit se nejprve na praktického lékaře nebo internistu, který provede základní vyšetření krve a moči. Následuje návštěva nefrologa, který zajistí podrobnější diagnostiku. U dětí je postup obdobný. Začne se u pediatra, který doporučí konzultaci na dětské nefrologii.

Plníme, i když nemusíme - Garantujeme, že vyplácíme plnění v alespoň 99 % případů Sjednat pojištění

2. Akutní poškození ledvin (akutní selhání, AKI)

Akutní poškození ledvin označuje náhlé a rychlé selhání ledvin. Ledviny nedokáží správně filtrovat krev, odpadní látky se začnou hromadit a dojde k narušení rovnováhy solí a tekutin v těle.

Onemocnění se zpravidla projevuje celkovou nevolností. Nemocný méně močí nebo přestane močit úplně. Kvůli hromadění toxických látek v těle může zvracet, mít průjem, být zmatený, ospalý či silně unavený. Někdy vznikají otoky na obličeji a dolních končetinách a u nemocného se může projevit dušnost. Děti mohou mít projevy onemocnění nespecifické, nicméně klíčovým znakem je stejně jako u dospělého méně časté močení.

Nejčastější příčinou bývá nedostatečné prokrvení ledvin při jiném vážném stavu. AKI se často rozvine při těžké dehydrataci, sepsi (závažné infekci) nebo srdečním selhání, kdy k ledvinám proudí méně krve. Mezi další příčiny řadíme poškození ledvinné tkáně nebo toxické poškození léky. AKI může nastat v případě, kdy je zablokován odtok moči močovým kamenem, zvětšenou prostatou nebo nádorem.

Při snížené tvorbě moči či jiných uvedených příznacích, zejména v kontextu vážné nemoci, úrazu či dehydratace, je vhodné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Dospělí by měli neprodleně navštívit pohotovost nebo zavolat záchrannou službu obzvláště v případě, dojde-li k zástavě močení, zmatenosti či poruchám vědomí. U dětí ihned kontaktujte pediatra či dětskou pohotovost. Bez rychlé léčby může AKI vést k život ohrožujícím komplikacím.

3. Ledvinové kameny (nefrolitiáza)

Ledvinové kameny jsou jedním z nejčastějších chorob ledvin. Odhaduje se, že během života postihnou až 1 z 10 lidí. Jedná se o tvrdé útvary vznikající krystalizací minerálů a solí v moči uvnitř ledvin. Malé kamínky mohou močovými cestami projít bez povšimnutí, avšak větší mohou uvíznout v ledvinné pánvičce nebo močovodu, kde blokují odtok moči, působí intenzivní bolest, nebo dokonce poraní sliznici, což může vyvolat krvácení do moči.

Mezi hlavní příčiny patří nedostatečný pitný režim (koncentrovaná moč podporuje tvorbu krystalů), strava s nadbytkem soli, cukru či bílkovin, obezita a některé metabolické poruchy. Určitou roli hraje dědičnost, respektive sklony k tvorbě kamenů mohou být rodinné.

Menší kameny v ledvinách se nemusí projevit, dokud se nezačnou posouvat. Typickým projevem je náhlá, velmi silná bolest v bedrech na straně postižené ledviny, která může vystřelovat do podbřišku či třísla. Tato bolest bývá označována za jednu z nejintenzivnější vůbec a často ji doprovází nevolnost a zvracení. Moč může být zkalená či krvavá vinou podráždění močových cest. Postižený mívá stálé nutkání k močení, ale z těla odchází malé množství moči. Močení navíc může pálit. Pokud kámen způsobí infekci či zánět, objeví se horečka a zimnice. U dětí mohou převládat bolesti břicha a neklid.

Při podezření na ledvinovou koliku je doporučeno vyhledat lékaře. U dospělých na urologickém oddělení či pohotovosti, u dětí na dětské pohotovosti. Lékař provede vyšetření moči a zobrazovací vyšetření (ultrazvuk, rentgen nebo CT) k potvrzení přítomnosti kamene a určení jeho velikosti a polohy. Menší kameny se většinou řeší konzervativně. Pacient dostane léky proti bolesti a musí hodně pít, aby se kámen „vyplavil“. Větší kameny nebo kameny způsobující infekci či úplný blok odtoku moči je nutné „rozbít“ pomocí rázové vlny, endoskopicky nebo ve výjimečných otevřenou operací.

4. Infekce ledvin (akutní pyelonefritida)

Jedná se o bakteriální infekci močových cest, která postihuje ledviny a ledvinovou pánvičku. Bakterie se z dolních močových cest (močového měchýře či močové trubice) šíří výše do jedné či obou ledvin. Typickým původcem bývá bakterie Escherichia coli z trávicího traktu, která se přes močovou trubici dostane do měchýře a odtud močovody k ledvinám.

Pyelonefritida mívá prudší průběh než běžná infekce močového měchýře (cystitida). Typickými projevy jsou vysoké horečky a zimnice (přes 38–39 °C), bolest v bedrech nebo v boku, bolestivé a řezavé močení. Moč může být zakalená, páchnoucí či s příměsí krve. Postižený cítí nutkání na močení často a naléhavě, avšak odchází jen malé množství moči. Objevuje se i nevolnost až zvracení. U kojenců a batolat může být jediným příznakem horečka a podrážděnost. U starších dětí se přidává bolest bříška či pomočování.

Předpokladem pro vznik infekce ledvin může být nedostatečně léčený zánět močového měchýře, vrozené vady, kameny v močových cestách nebo zvětšená prostata u mužů. Všechny tyto stavy bakteriím usnadňují cestu k ledvinám nebo brání úplnému vyprázdnění moči.

Akutní zánět ledvin vyžaduje rychlou léčbu antibiotiky. Při výše popsaných symptomech je doporučeno co nejdříve navštívit lékaře. Dospělý by se měl dostavit k praktickému lékaři nebo na urologickou ambulanci, při vysokých horečkách a silných bolestech na pohotovost. V případě dětí vyhledejte pediatra.

Pacient by měl řádně užívat předepsaná antibiotika a dokončit léčbu podle pokynů lékaře. Nedoléčená infekce se může vracet a přejít do chronického stadia a může být velmi nebezpečná, jelikož hrozí vznik abscesů v ledvině, rozvoj urosepse (šíření infekce do krve) či trvalé poškození ledvinné tkáně.

5. Glomerulonefritida (záněty ledvinných klubíček)

Glomerulonefritida je zánětlivé postižení glomerulů, což jsou drobná filtrační klubíčka v kůře ledvin, kde se prvotně filtruje krev. Při zánětu glomerulů se filtrace zhoršuje, jelikož ledviny v důsledku onemocnění zadržují odpadní látky a naopak mohou propouštět do moči složky, které by tam být neměly (zejména bílkoviny a krev). Glomerulonefritidy mohou být akutní (náhlé) nebo chronické (pozvolna progredující).

Akutní forma se může projevit několik dnů až týdnů po spouštěcím podnětu (např. po prodělané angíně). Typickým příznakem je zakalená až hnědočervená moč v důsledku přítomnosti krve (hematurie). Moč může mít i barvu coca-coly či masa. Dalším příznakem jsou otoky očních víček, obličeje a kotníků a menší objem moči. Někteří pacienti pociťují bolest v bedrech, nechutenství, nevolnost či vyrážku. U dětí bývá prvním příznakem otok okolo očí a obličeje, zejména po ránu.

Rizikovými faktory obecně jsou autoimunitní onemocnění v rodině, užívání některých léků a přítomnost chronických infekcí.

Záněty glomerulů jsou vážná onemocnění vyžadující odbornou péči nefrologa. Při výše popsaných příznacích je doporučeno vyšetření moči a krve u praktického lékaře (děti u pediatra, který je zpravidla odešle na specializované pracoviště dětské nefrologie). Pokud zánět neodezní sám nebo není léčen, může vyústit až v selhání ledvin.

6. Diabetická nefropatie (cukrovkou podmíněné poškození ledvin)

Diabetická nefropatie je onemocnění ledvin způsobené cukrovkou (diabetem). Diabetes je globálně zodpovědný za zhruba třetinu až polovinu případů selhání ledvin. Dlouhodobě zvýšená hladina krevního cukru poškozuje drobné cévy a jemné filtrační membrány v glomerulech a ledviny postupně ztrácejí svou filtrační schopnost. Diabetická nefropatie se obvykle vyvíjí pozvolna v průběhu několika let. U pacientů s 1. typem diabetu se objevuje zpravidla po více než 5 letech trvání nemoci, u 2. typu může být přítomna už při stanovení diagnózy diabetu (protože cukrovka 2. typu často dlouho uniká odhalení).

Zpočátku nemusí být patrné žádné nápadné příznaky. Prvním signálem obvykle bývá přítomnost bílkoviny v moči, kterou odhalí laboratorní test. Pokročilejší fáze se mohou projevovat ve formě otoků nohou či očních víček, zvýšeného krevního tlaku, který se obtížně koriguje, a pěnivé moči. Později se může přidat celková únava, nechutenství, nevolnost či noční křeče. U diabetika by varovným signálem měla být menší potřeba močit, která může značit zhoršení filtrace v ledvinách.

Zvýšené riziko diabetické nefropatie hrozí pacientům s nedostatečně léčenou cukrovkou a neléčeným vysokým krevním tlakem. Rizikovými faktory jsou kouření, obezita a genetické faktory. Z hlediska prevalence představuje problém zejména u diabetu 2. typu, který je častější.

Diabetik, který zaznamená otoky nebo jiné nové příznaky, by měl co nejdříve informovat svého diabetologa. U dětí platí obdobné zásady – úzká spolupráce dětského diabetologa a nefrologa.

S naším životním pojištěním máte nárok na náhradu mzdy i v případě nemocí ledvin Sjednat pojištění

7. Hypertenzní nefropatie (poškození ledvin vysokým tlakem)

Onemocnění ledvin úzce souvisí i s vysokým tlakem (hypertenzí). Jedno může způsobit druhé a naopak. Dlouhodobě neléčený vysoký tlak je druhou nejčastější příčinou chronické choroby ledvin. V důsledku hypertenze se stěny drobných cév v ledvinách zesilují a zužují se průsvity, což vede k tomu, že glomeruly dostávají méně krve. Dochází k tzv. benigní nefroskleróze. Poškozené ledviny méně filtrují a zadržují v těle sůl a vodu, což ještě více zvyšuje krevní tlak.

Vysoký krevní tlak se dlouho nemusí projevovat, proto se mu přezdívá „tichý zabiják“. Poškození ledvin z hypertenze má obdobné příznaky jako jiné chronické nefropatie. Objevují se otoky kotníků, pěnivá moč, zhoršení kontroly krevního tlaku (tlak kolísá a hůře reaguje na léčbu) a celkové příznaky selhávání ledvin (únava, nechutenství, noční močení). Vysoký krevní tlak u dětí je méně častý. Pokud se vyskytne, může signalizovat právě onemocnění ledvin.

Pokud není primární hypertenze léčená, může poškodit ledviny sama o sobě. Mimo to existují sekundární hypertenze, které jsou přímo způsobené chorobami ledvin či tepen zásobujících ledviny. Dále vysoký tlak provází glomerulonefritidy, polycystickou chorobu ledvin a další ledvinová onemocnění. Zde se však hypertenze stává nejen důsledkem, ale i spolupříčinou dalšího zhoršování funkce ledvin. Mezi rizikové faktory hypertenzní nefropatie patří vše, co způsobuje vysoký krevní tlak.

V případě dlouhodobě vysokého tlaku nad 140/90 mmHg je vhodné nechat si vyšetřit funkci ledvin. Léčba hypertenzní nefropatie spočívá v důsledném snižování krevního tlaku na cílové hodnoty (pod 130/80 mmHg u pacientů s onemocněním ledvin). Dojde-li k pokročilému selhání ledvin, je nutná dialyzační léčba nebo transplantace. U dětí s hypertenzí je vždy nutné pátrat po hlavní příčině.

8. Polycystická choroba ledvin (cystóza ledvin, PCHL)

Polycystická choroba ledvin (PCHL) je dědičné onemocnění, při kterém se v ledvinách tvoří četné tekutinou naplněné cysty. Ty postupně zvětšují objem ledvin, utlačují funkční tkáň a vedou k poklesu ledvinné funkce.

Existují 2 hlavní formy:

autosomálně dominantní (ADPKD) – častější forma, projevuje se většinou v dospělosti,
autosomálně recesivní (ARPKD) – vzácnější forma, projevuje se už v kojeneckém věku.

PCHL je jedním z nejčastějších genetických onemocnění vůbec (postihuje přibližně 1 z 1000 osob) a patří k hlavním příčinám selhání ledvin. Celosvětově je 4. nejčastější příčinou terminálního selhání. Způsobují ji mutace genů. U dominantní formy (ADPKD) stačí mutace jednoho genu zděděná od postiženého rodiče. U recesivní formy (ARPKD) dítě onemocní pouze tehdy, pokud zdědí mutaci od obou rodičů.

Cysty zpočátku nepůsobí obtíže. Prvním varovným příznakem bývá vysoký krevní tlak, který se často zjistí při náhodném vyšetření. Dále se mohou objevit bolesti v bedrech či břiše, krvavé zbarvení moči a kameny v ledvinách. Časté jsou opakované infekce močových cest, zejména infekce cyst. Postupně se objevují známky chronické nedostatečnosti ledvin jako únava, hubnutí, svědění kůže a otoky. U recesivní formy se vážné příznaky projevují již u kojenců.

V případě pozorování výše popsaných příznaků spolu s výskytem nemoci v rodině je doporučeno vyhledat praktického lékaře či nefrologa. U dětí, v jejichž rodině se nemoc vyskytuje, se zpravidla provádí ultrazvukové vyšetření ledvin okolo 10. roku věku.

9. Nefrotický syndrom

Nefrotický syndrom není konkrétní nemoc, nýbrž soubor příznaků. Vzniká při poškození glomerulů, při kterém tělo ztrácí velké množství bílkovin do moči. To způsobuje snížení hladiny bílkovin v krvi a pokles onkotického tlaku. Nefrotický syndrom většinou provází různá vážná onemocnění ledvin, avšak může být i přechodný, například při určitých alergiích či po infekcích.

Hlavní trojicí projevů nefrotického syndromu jsou otoky kolem očí, v obličeji a na kotnících, proteinurie a hypoproteinémie. Moč je pěnivá kvůli vysokému obsahu bílkoviny a může se v ní objevit krev. Dalšími příznaky jsou únava, ztráta chuti k jídlu a v některých případech zvýšená náchylnost k infekcím.

Příčinou nefrotického syndromu je vždy poškození filtrační bariéry v glomerulech, které umožní bílkovinám unikat do moči. Mohou jej doprovázet systémové nemoci jako cukrovka (diabetická nefropatie), systémový lupus erythematosus (lupusová nefritida), amyloidóza či preeklampsie v těhotenství. Vzácně jej mohou vyvolat i některé léky nebo infekce. Přesná příčina se zjišťuje pomocí biopsie ledviny.

Při zpozorování výrazných otoků a pěnivé moči je nutné neprodleně podstoupit lékařské vyšetření. U dospělého člověka se začíná návštěvou praktického lékaře nebo internisty. Ten provede rozbor moči a krve. Pokud se v moči potvrdí vyšší množství bílkovin, následuje specializované vyšetření na nefrologii. U dítěte s otoky je třeba okamžitě vyhledat pediatra.

10. Lupusová nefritida (postižení ledvin u lupusu)

Lupusová nefritida je zánětlivé onemocnění ledvin při systémovém lupusu (SLE). Označuje stav, kdy v ledvinách probíhá autoimunitní zánět zhoršující jejich funkci. Onemocnění častěji postihuje ženy, muži však mívají závažnější průběh včetně nefritidy. Lupusová nefritida se dělí do několika tříd podle biopsie ledvin od lehčích forem až po agresivní proliferativní glomerulonefritidu.

Zpočátku mohou chybět výraznější symptomy. Postupně se objevují známky poškození glomerulů, jako jsou otoky rukou, nohou, v obličeji či břiše, únava, horečka, zhoršení kožních a kloubních příznaků, náhlé přírůstky váhy vlivem zadržování tekutin a pěnivá (od bílkoviny) nebo hnědě zbarvená (od krve) moč. Často také stoupá krevní tlak (sekundární hypertenze).

Příčinou lupusové nefritidy je samotný lupus. Jedná se o autoimunitní chorobu, při které vlastní imunitní systém napadá kůži, klouby, krev a ledviny. Určitými spouštěči lupusu bývají infekce, stres či některé léky, ale lupus jako takový není dosud zcela objasněn.

Při zaznamenání uvedené kombinace příznaků (bolesti kloubů, kožní vyrážky, otoky a změny moči) je vhodné vyhledat praktického lékaře. Ten posoudí zdravotní stav a může dotyčnou osobu odeslat na specializované imunologické testy kvůli podezření na systémové onemocnění (SLE). V případě dítěte se obraťte na zkušeného pediatra.

Jakmile lupusová nefritida propukne, má tendenci bez léčby rychle zhoršovat funkci ledvin, proto je nutné aktivně zasáhnout. Těžké formy lupusové nefritidy, nejsou-li včas léčeny, vedou k selhání ledvin.

Jak předcházet onemocnění ledvin

Prevence onemocnění ledvin do značné míry spočívá v našich rukou. Ledviny tiše plní svou roli, jsou však citlivé na dlouhodobou zátěž, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka nebo nevhodná životospráva. Základem prevence je zdravý životní styl. Pestrá a vyvážená strava s dostatkem zeleniny, ovoce, celozrnných obilovin a přiměřeným příjmem bílkovin pomáhá udržovat ledviny ve formě. Naopak je vhodné omezit nadměrný příjem soli, cukru, alkoholu a vysoce průmyslově zpracovaných potravin.

Stejně důležitý je dostatečný pitný režim, který pomáhá ledvinám vyplavovat odpadní látky a předchází tvorbě kamenů. Ideálně by měla mít moč světlou barvu. Tmavě žluté zbarvení většinou značí nedostatek tekutin.

Rizikovými faktory jsou kouření a nadměrná konzumace alkoholických nápojů. Kouření poškozuje cévy v celém těle (včetně ledvinových) a přispívá k ateroskleróze ledvinných tepen. Nadměrná konzumace alkoholu může zvyšovat krevní tlak a přispívat k poškození ledvin, zejména pokud se kombinuje s dalšími rizikovými faktory.

Také některé volně prodejné léky mohou při nadužívání poškodit ledviny, typicky ibuprofen, diclofenac a podobně. Neužívejte je pravidelně ve vysokých dávkách bez konzultace s lékařem. Vyplatí se rovněž opatrnost při užívání některých antibiotik, doplňků stravy i bylinných přípravků, jež mohou zatěžovat ledviny či je přímo poškozovat. Máte-li diagnostikované onemocnění ledvin, užívání jakýchkoli doplňků stravy vždy konzultujte s lékařem.