Nemoci jater a jejich dopady na zdraví a peněženku

Játra jsou životně důležitým vnitřním orgánem lidského těla. Zajišťují látkovou výměnu, detoxikaci, tvorbu žluči, skladování živin a podporu imunitního i krevního systému. Poškodit jej a ohrozit jeho funkce může celá řada méně či více vážných onemocnění. Některá z nich se vyvíjejí dlouho, nenápadně a projeví se v pokročilém stádiu, kdy je léčba obtížná, ne-li nemožná.

Níže vám popíšeme 10 nejčastějších chorob jater v Evropě. Zjistěte, o jaká onemocnění jde, jaké jsou jejich nejčastější příčiny a symptomy, kdy vyhledat lékaře a jak se tyto nemoci léčí.

Sjednat pojištění

1. Nealkoholová tuková choroba jater (ztučnění jater, NAFLD/MASLD)

Nealkoholová tuková choroba jater je nejčastější chronické jaterní onemocnění dnešní populace. Odhaduje se, že nadměrným ztučněním jater trpí asi čtvrtina až třetina dospělých v Evropě.

Jedná se o onemocnění způsobené hromaděním tuku v jaterní tkáni u lidí, kteří nekonzumují alkohol v nadměrném množství, které by samo o sobě mohlo vést k poškození jater. V časných fázích je ztučnění jater do určité míry vratné. Úpravou stravy a redukcí váhy lze jejich funkci výrazně zlepšit. Čím dříve je onemocnění odhaleno, tím lépe.

Nejčastější příčinou je dlouhodobě nezdravý životní styl ve formě vysokého příjmu kalorií (tučných a sladkých jídel) a nedostatku pohybu vedoucí ke vzniku nadváhy až obezity, inzulinové rezistence a metabolického syndromu. To všechno přispívá ke ztukovatění jater.

Onemocnění zpočátku nepůsobí výrazné potíže. Většina lidí nemá po dlouhou dobu žádné příznaky a tuk v játrech bývá často zjištěn náhodně například při krevních testech nebo ultrazvuku. U části pacientů tukem prostoupená játra mohou začít trpět zánětem (tzv. nealkoholická steatohepatitida) a postupně se může rozvinout i jaterní fibróza až cirhóza. Ty se projevují únavou, zežloutnutím kůže (žloutenkou), bolestmi břicha nebo otoky.

Při podezření na ztukovatění jater je doporučeno navštívit praktického lékaře. Ten provede vyšetření krve (případně i ultrazvuk) a při potvrzení nálezu doporučí režimová opatření nebo pacienta odešle ke gastroenterologovi či hepatologovi. U dítěte s podezřením na ztučnění jater (např. obézní dítě s abnormálními testy) je vhodné vyhledat pediatra, který zajistí další vyšetření nebo předá dítě specialistovi na dětskou hepatologii.

Plníme, i když nemusíme - Garantujeme, že vyplácíme plnění v alespoň 99 % případů Sjednat pojištění

2. Alkoholová choroba jater (alkoholové poškození jater)

Nadměrná konzumace alkoholických nápojů (piva, vína i lihovin) patří v Evropě k nejčastějším příčinám onemocnění jater. Alkohol při dlouhodobém nadužívání poškozuje jaterní buňky a vede k hromadění tuku a vzniku zánětu v játrech (tzv. alkoholová steatóza a hepatitida).

Počáteční stádia poškození jater alkoholem často nemají specifické příznaky. Může se objevit únava, nechutenství či nepříjemný pocit v pravém podžebří. S pokračující nadměrnou konzumací alkoholu může dojít k závažné alkoholové hepatitidě (zánětu jater), která se projeví žloutenkou, horečkou, bolestí břicha a celkovou nevolností. Konečným stádiem je jaterní cirhóza (tvrdnutí jater) s příznaky selhávání jater, jako je výrazná žloutenka, hromadění tekutiny v břiše (ascites), otoky končetin, krvácení z jícnových varixů nebo zmatenost.

Při podezření na poškození jater alkoholem (například kvůli dlouhodobému intenzivnímu pití a zhoršujícím se zdravotním obtížím) je doporučeno neodkladně vyhledat lékaře. Dospělý pacient by měl začít u praktického lékaře, který provede potřebné jaterní testy (případně i ultrazvuk) a zpravidla doporučí úplnou abstinenci alkoholu. Při známkách vážného poškození jater praktický lékař odešle pacienta ke gastroenterologovi či hepatologovi. U dítěte se alkoholová choroba jater vyskytuje výjimečně, pokud by však dospívající jedinec jevil známky poškození jater alkoholem, je nutné vyhledat pediatra a adiktologickou pomoc.

3. Virová hepatitida B (infekční žloutenka typu B)

Hepatitida B je nakažlivé virové onemocnění jater způsobené virem hepatitidy B (HBV), které v Evropě postihuje odhadem asi 0,5–0,7 % populace. Přenáší se krví nebo tělními tekutinami. Riziko nakažení zvyšuje nechráněný pohlavní styk, společné jehly u injekčních uživatelů drog, nehygienicky provedené tetování, transfuze krve neošetřené na přítomnost viru a podobně.

Nemoc může mít stejný průběh jako akutní žloutenka s příznaky zežloutnutí kůže, horečkou, únavou a bolestmi břicha. U mnoha nakažených však infekce přechází do chronického stavu, zejména pokud se infikovali již v dětství. Chronická hepatitida B zpočátku nepůsobí žádné potíže. Virus v těle pomalu poškozuje játra, aniž by si toho dotyčný všiml. U části pacientů se časem rozvine zánět jater s příznaky únavy, pobolíváním pod žebry nebo zvětšením jater. Chronická infekce může vyústit v jaterní cirhózu a rakovinu jater.

Při podezření na nákazu hepatitidou B je doporučeno neprodleně navštívit praktického lékaře, který provede krevní testy na markery hepatitidy B. U dětí je hepatitida B díky očkování vzácná. Pokud by však mělo dítě pozitivní test na hepatitidu B, převezme jeho péči pediatr ve spolupráci s dětským specialistou na infekční choroby.

Naštěstí existuje možnost očkování. Vakcinace proti hepatitidě B byla v Evropě zavedena v průběhu 90. let 20. století a dramaticky snížila počet nových případů. Léčba chronické hepatitidy B je také možná, byť dostupná antivirotika nedokáží virus z těla úplně odstranit. Zvládnou však alespoň potlačit jeho množení a tím zbrzdit nebo zastavit postup nemoci.

4. Virová hepatitida C (infekční žloutenka typu C)

Hepatitida C je jaterní onemocnění způsobené virem hepatitidy C (HCV), který se přenáší infikovanou krví. Počet lidí s chronickou hepatitidou C v Evropě byl donedávna odhadován na 0,1–3 % populace dle země. Díky moderní léčbě tato infekce postupně ustupuje.

V minulosti k nákaze často docházelo při transfuzích krve (testování dárců krve bylo zavedeno v roce 1992) nebo při nedostatečné sterilizaci zdravotnických nástrojů. V současnosti jsou nejrizikovější skupinou uživatelé injekčních drog při sdílení jehel. Dále je třeba dávat pozor na tetování v nesterilním prostředí nebo píchnutí kontaminovanou jehlou.

Virus hepatitidy C způsobuje zánět jater po mnoho let probíhající skrytě, bez příznaků. Ty se objeví až při pokročilém poškození jater. Patří mezi ně únava, žloutenka, otoky apod. Chronická hepatitida C má tendenci po desítkách let vést k cirhóze jater a zvyšuje i riziko rakoviny jater.

Při podezření na nákazu virem hepatitidy C je třeba vyhledat praktického lékaře a požádat o vyšetření krve. Test na protilátky a případně virovou RNA odhalí, zda byl pacient infikován. V případě pozitivního nálezu předá praktický lékař pacienta do péče infektologa nebo hepatologa, který nasadí moderní léčbu. U dětí je chronická hepatitida C vzácná, ale může k ní dojít přenosem z matky na dítě. Pediatr u rizikových dětí provádí screening a při potvrzení nákazy odesílá dítě na specializované dětské oddělení k léčbě virových hepatitid.

Na hepatitidu C neexistuje očkování. Od roku 2014 ale existuje velmi účinná léčba pomocí přímých antivirotik, která dokáží hepatitidu C u většiny pacientů zcela vyléčit během 2–3 měsíců užívání.

5. Jaterní cirhóza (tvrdnutí jater)

Cirhóza jater není konkrétní nemoc, ale spíše konečné stádium mnoha chronických nemocí jater. Prakticky jakákoli vážná choroba jater (virové hepatitidy B či C, alkoholová i nealkoholová tuková choroba, autoimunitní záněty apod.) může po letech nebo i desetiletích vyústit v cirhózu. V Evropě na následky cirhózy jater každoročně umírá zhruba 170 000 lidí.

Při cirhóze dochází k náhradě odumřelých jaterních buněk vazivem (jizvami) a játra ztrácejí svou normální strukturu i funkci. Zpočátku může být cirhóza kompenzovaná a probíhá bez větších příznaků. Jakmile však játra začnou selhávat, objevují se symptomy jako žloutenka, hromadění tekutiny v dutině břišní (ascites), otoky nohou, rozšířené cévy na kůži (pavoučkové névy), svědění kůže, krvácivé projevy i poruchy mentálního charakteru. Častou komplikací cirhózy bývá vznik rakoviny jater.

Léčba spočívá v přímém ovlivnění příčiny vzniku – antivirová léčba hepatitidy, pokud je chronická, nebo abstinence alkoholu, pokud je příčinou – a v řešení komplikací. V konečném stádiu může být jedinou nadějí transplantace jater.

Při podezření na cirhózu jater je doporučeno neprodleně vyhledat praktického lékaře. Ten pacienta na základě vyšetření břicha, krevních testů a sonografie případně odešle ke gastroenterologovi nebo hepatologovi. U dětí se pokročilá cirhóza vyskytuje vzácně, většinou v souvislosti s vrozenými metabolickými poruchami nebo biliární atrézií (vrozeným onemocněním žlučových cest). Jakékoli známky chronického poškození jater u dítěte (opakované žloutenky, neprospívání, výrazné bříško svědčící pro ascites) vyžadují vyšetření pediatrem, případně hepatologem.

Dojde-li k vážným komplikacím cirhózy, jako je krvácení z trávicího traktu, je nutná okamžitá hospitalizace na interním či gastroenterologickém oddělení.

6. Rakovina jater

Rakovina jater se nejčastěji vyskytuje jako hepatocelulární karcinom (HCC), což je maligní (zhoubný) nádor vycházející z jaterních buněk. HCC tvoří zhruba 70–90 % všech primárních nádorů jater a obvykle vzniká jako důsledek dlouhodobého poškození jaterní tkáně (až v 80 % případů v souběhu s jaterní cirhózou). HCC je v Evropě šestou nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu.

Hlavními rizikovými faktory je vše, co vede k rozvoji cirhózy jater – především chronický alkoholismus, chronická hepatitida B a C a nealkoholová tuková choroba jater.

V počátečních stádiích, dokud je nádor menší, nejsou projevy rakoviny jater výrazné. Rostoucí nádor může způsobit zhoršení jaterních funkcí, tlaky a bolest v pravém podžebří, hubnutí, nechutenství a celkovou slabost. Někdy je nádor odhalen při pravidelném ultrazvukovém screeningu u pacientů, kteří jsou ve sledování s cirhózou či hepatitidou B.

Léčba rakoviny jater závisí na velikosti nádoru. Malé tumory mohou být odstraněny chirurgicky nebo léčeny jinými metodami. U vhodných kandidátů lze provést i transplantaci jater. V případě pokročilých stádií se využívá cílená biologická léčba.

Pokud člověk trpící známým jaterním onemocněním začne vnímat náhlé zhoršení stavu, jako je rychlý úbytek váhy, nechutenství, zhoršení břišních bolestí či hmatná rezistence (bulka) pod pravým žeberním obloukem, je doporučeno okamžitě vyhledat lékaře, ideálně přímo hepatologa či gastroenterologa. U dětí je primární rakovina jater vzácná, avšak v případě podezření na něj vyhledejte zkušeného pediatra.

Prognóza HCC je vážná zejména v případě, je-li nádor zachycen pozdě, což je bohužel časté.

7. Dědičná hemochromatóza (přetížení železem)

Hereditární (dědičná) hemochromatóza je genetické onemocnění, při kterém organismus vstřebává nadměrné množství železa z potravy. Přebytečné železo se ukládá v játrech a dalších orgánech a postupně je poškozuje. Hemochromatóza patří k nejčastějším genetickým poruchám v evropské populaci. Udává se, že nositelem určité mutace je až 1 člověk z 8. Nemoc propuká cca u 0,3–0,5 % populace.

Nejčastější příčinou je mutace genu HFE, která je předávána autozomálně recesivně. To znamená, že člověk onemocní, pokud zdědí mutaci od obou rodičů. Následkem této mutace tělo přijímá více železa, než potřebuje, a neumí se nadbytku efektivně zbavit. Železo se následně hromadí v tkáních.

Jako první se projevují neurčité potíže jako chronická únava, slabost a bolesti kloubů. U pokročilých případů se objevuje tmavé zbarvení kůže, diabetes mellitus (cukrovka způsobená poškozením slinivky), zvětšení jater, bolesti břicha, poruchy srdečního rytmu či snížené libido u mužů. Játra mohou postupně fibrózovat (dochází k nahrazování zdravých jaterních buněk vazivem, respektive jizvami) a u neléčené hemochromatózy hrozí rozvoj cirhózy a rakoviny jater.

Při podezření na hemochromatózu je doporučeno vyhledat praktického lékaře. Nejdříve se provedou základní testy (stanovení saturace transferinu a ferritinu v krvi) a v případě nálezu vyšších hodnot je pacient poslán ke gastroenterologovi či hepatologovi. U dětí se klasická dospělá forma hemochromatózy projeví málokdy, jelikož nadbytek železa se ukládá řadu let a symptomy se obvykle objeví až ve středním věku.

Hemochromatóza se naštěstí dá poměrně dobře léčit. Základem terapie jsou pravidelné odběry krve (flebotomie), kterými se z těla odstraňuje nadbytečné železo, a tím se předchází poškození orgánů.

8. Wilsonova choroba (hepatolentikulární degenerace)

Wilsonova choroba je vzácné dědičné onemocnění, při němž tělo nedokáže správně vylučovat měď. Nadbytečná měď se hromadí hlavně v játrech a v mozku, což vede k jejich poškození. Prevalence Wilsonovy choroby se odhaduje přibližně na 1 z 25 000–30 000 lidí, přičemž přenašečem mutace (tzn. bez příznaků) je zhruba 1 člověk z 90.

Nemoc je způsobena mutací v genu ATP7B a dědí se autozomálně recesivně (mutace předaná od obou rodičů). Játra postiženého člověka se snaží nejprve měď ukládat a hrozí akutní či chronický zánět jater.

U části pacientů se nemoc projeví v dětství jako akutní hepatitida s příznaky, jako jsou únava, nevolnost, zežloutnutí pokožky a zvýšené hodnoty jaterních testů. Dále se může nemoc projevit jako postupně vznikající cirhóza jater nejasného původu. U jiných osob mohou převládnout neurologické a psychiatrické příznaky jako třes rukou, poruchy řeči a pohybové koordinace, změny osobnosti, deprese či poruchy chování. Specifickým a nápadným příznakem Wilsonovy choroby může být Kayserův-Fleischerův prstenec (hnědozelený pigmentový kruh na okrajích oční rohovky způsobený usazeninami mědi). Tento prstenec není přítomen u všech pacientů.

Při podezření na Wilsonovu chorobu je nutné co nejdříve vyhledat gastroenterologa či hepatologa. Dospělý pacient obvykle podstupuje krevní testy na měď a ceruloplazmin, oční vyšetření a genetické testy. U dětí a teenagerů při podezření zajistí vyšetření pediatr. Čím dříve se s terapií začne, tím lepší je prognóza a šance, že se poškození jater zastaví a neurologické obtíže se zlepší. Pacient s Wilsonovou chorobou musí být léčen celoživotně, tím lze předejít dalšímu poškození jater a nervového systému.

Wilsonova choroba je smrtelná, pokud se neléčí, avšak při včasné diagnóze existuje účinná léčba. Podávají se tzv. chelatační sloučeniny, které na sebe váží měď a pomáhají ji vyloučit z těla. Dále bývá doplňován zinek, který snižuje vstřebávání mědi ve střevě.

S naším životním pojištěním máte nárok na náhradu mzdy i v případě nemocí jater Sjednat pojištění

9. Autoimunitní hepatitida

Vzácné jaterní onemocnění autoimunitní hepatitida (AIH) je chronický zánět jater způsobený poruchou imunitního systému, kdy imunitní buňky z neznámých příčin napadají vlastní jaterní buňky. V Evropě se podle odhadů vyskytují 1–2 nové případy na 100 000 obyvatel za rok. Autoimunitní hepatitida postihuje častěji ženy (cca 70 % případů) a může začít v kterémkoli věku, nejčastěji však v mladší a střední dospělosti.

Příčina není zcela známá, roli hrají genetické předpoklady a faktory, které vychýlí imunitní systém (například prodělané infekce). Výsledkem onemocnění je trvalý zánět v jaterní tkáni. Příznaky autoimunitní hepatitidy mohou být nenápadné. Někteří mohou mít jen zvýšené výsledky jaterních testů při preventivních odběrech, ale mimo únavu se subjektivně cítí dobře. U jiných se nemoc může projevit akutněji ve formě únavy, nevolnosti, bolení břicha nebo žloutenky.

Při podezření na autoimunitní hepatitidu je vhodné navštívit praktického lékaře nebo gastroenterologa. Potvrzení diagnózy a léčbu řídí hepatolog nebo gastroenterolog. U dětí je autoimunitní hepatitida vzácná, ale vyskytnout se může. Pediatr, případně dětský gastroenterolog, zajistí odborné vyšetření a řídí i následnou léčbu.

Léčba je dlouhodobá a u části pacientů i doživotní. Po vysazení léků se nemoc vrátí v případě cca 80 % pacientů. Pokud je nemoc diagnostikována a léčba zahájena včas, mnoho pacientů se dožije vysokého věku bez zásadního omezení.

Neléčená autoimunitní hepatitida však má progresivní průběh. Zánět postupně ničí jaterní buňky a vede k fibrotizaci jater, která během několika let může přejít až do cirhózy.

10. Primární biliární cholangitida (PBC, dříve primární biliární cirhóza)

Primární biliární cholangitida je vzácné chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje drobné žlučovody uvnitř jater. Imunitní systém pacienta vytváří protilátky namířené proti buňkám žlučových kanálků. To vede k postupnému ničení těchto kanálků. Žluč se následně hromadí v játrech (cholestáza) a poškozuje jaterní tkáně toxickými žlučovými kyselinami. PBC postihuje primárně ženy ve středním až vyšším věku (v přibližně 90 % případů). Nemoc postihuje přibližně 1 z 1000 žen starších 40 let.

Příčina onemocnění není zcela objasněná. Klinické projevy PBC se často objevují pozvolna. Typickým příznakem je úmorná svědivost kůže, zvláště v noci, chronická únava a pocit nedostatku energie. Pacientky mívají dlouhodobě zvýšené hodnoty jaterních testů, zejména hodnoty enzymů ALP a GMT. V pokročilejší fázi může docházet k zežloutnutí kůže a očního bělma (žloutence), tmavému zbarvení kůže na určitých místech, tvorbě kožních xantomů (žlutých tukových depozit) nebo vzniku cirhózy jater se všemi jejími projevy.

Díky pokroku moderní medicíny se většina pacientek s PBC dožívá vysokého věku, aniž by u nich došlo k selhání jater. Mimo předepsané léčby je důležité dodržovat zdravou životosprávu a nekonzumovat alkohol, aby se játra zbytečně nezatěžovala.

Při podezření na PBC, například kvůli dlouhodobě nevysvětlitelnému svědění kůže a únavě, je doporučeno navštívit praktického lékaře. Ten provede základní vyšetření a při potvrzení podezření pacienta odešle ke gastroenterologovi či hepatologovi, který léčbu povede. U dětí se primární biliární cholangitida prakticky nevyskytuje. Pokud by však dítě mělo známky cholestázy (svědění, zvýšené jaterní enzymy), pediatr by zajistil příslušná vyšetření. Pravděpodobně by se však jednalo o jiné onemocnění.

Jak předcházet onemocnění jater

Prevence nemocí jater do velké míry spočívá v našich rukou. Játra mají výjimečnou schopnost regenerace, ale zároveň jsou citlivá na dlouhodobou zátěž. Základem prevence je zdravý životní styl. Vyvážená strava bohatá na zeleninu, ovoce, celozrnné obiloviny a zdravé tuky pomáhá udržovat normální váhu a brání hromadění tuku v játrech. Je vhodné vyvarovat se přemíry cukru, tučných a vysoce průmyslově zpracovaných potravin. Důležitá je také pravidelná fyzická aktivita, alespoň 30 minut denně.

Kromě správné stravy je vhodné omezit pití alkoholu. Játra jej zpracovávají jako toxin a jeho nadměrná konzumace vede k jejich přetěžování a poškození. Vhodné je též očkování proti virové hepatitidě A i B, zejména pokud cestujete do rizikových oblastí nebo patříte do ohrožených skupin. Vyplatí se rovněž opatrnost při užívání léků (zejména paracetamolu), doplňků stravy a bylinných přípravků, jelikož některé z nich mohou být pro játra toxické.

V neposlední řadě nezapomínejte na preventivní prohlídky u praktického lékaře alespoň jednou za dva roky. V případě onemocnění jater je důležité diagnostikovat onemocnění včas. Zvýšené jaterní testy mohou být prvním varovným signálem, ačkoliv se člověk cítí zdráv.

Onemocnění jater a životní pojištění

Bez ohledu na to, zda se onemocnění jater projeví u dítěte, či dospělého člověka, dopady na rozpočet domácnosti mohou být zásadní a trvalé. Do toho se mohou promítnout další výdaje spojené s léčbou a péčí o nemocného. Domácnost často zůstává odkázána na jeho invalidní důchod, případně příspěvek na péči. Vypadne-li do toho příjem dalšímu živiteli rodiny, může být situace o to závažnější.

Vhodně nastavené životní pojištění dokáže propad příjmu zmírnit, či dokonce vyrovnat. Pečující osoba se může bez starostí soustředit na svou léčbu nebo léčbu svých blízkých a nemusí se strachovat o rodinné finance. Produkt Pojištění dlouhodobé péče zvládne v případě dlouhodobé závislosti na péči ve 3. nebo 4. stupni pravidelně přispívat na domácí péči o nemocného, nebo dokonce zajistit odbornou péči v partnerském pobytovém zařízení bez dlouhých čekacích dob a nezvladatelných doplatků.

Důležité je pojistit se včas, dokud je člověk alespoň zčásti zdravý. V Simplea pojišťovně víme, že každý lidský příběh je jiný, a proto ke každému zájemci o pojištění i ke každé škodní události přistupujeme individuálně a spravedlivě. V rámci Garance plnění pak plníme na 99 %, přestože bychom nemuseli.

Před sjednáním pojištění si pečlivě prostudujte pojistné podmínky a smluvní dokumentaci pojišťovny. Ujistěte se, že pojišťovna nemá onemocnění jater ani další vážné nemoci ve výluce, případně je jinak neomezuje. Zbystřete, pokud pojišťovna nemá dotazy na zdravotní stav. To naznačuje výluku na onemocnění, jejichž příznaky se objevily před počátkem pojištění. Cena pojištění by neměla být na prvním místě. Důležité je, abyste pojistné smlouvě rozuměli, a hlavně abyste vy a vaši blízcí byli pojištěni kvalitně.

Spočítejte si své životní pojištění přes tlačítko níže nebo si najděte svého pojistného poradce, se kterým proberete možnosti vhodně nastaveného životního pojištění.