Chronické onemocnění ledvin a jeho dopady na zdraví a peněženku

Trápí vás otoky kotníků a chronická únava? Pak je možné, že patříte mezi zhruba 10 % populace postižené chronickým onemocněním ledvin. Tato choroba nejvíce ohrožuje osoby starší 65 let, u nichž prevalence této nemoci dosahuje přibližně 30–34 %.

Sjednat pojištění

Co je chronické onemocnění ledvin

Chronické onemocnění ledvin (angl. chronic kidney disease) je definováno jako poškození struktury či funkce ledvin trvající po dobu alespoň tří měsíců a ovlivňující celkový zdravotní stav pacienta.

Jedná se o dlouhodobé zhoršování činnosti ledvin, které postupně ztrácejí schopnost plnit základní funkce, především filtrovat odpadní látky z krve a udržovat rovnováhu tekutin a minerálů v těle. Poškozené ledviny nezvládají dostatečně očišťovat krev a odpadní látky se začnou hromadit v těle, což může vést k řetězci zdravotních problémů (např. vysoký krevní tlak, chudokrevnost, oslabení kostí a poškození nervů). Rovněž se zvyšuje riziko vzniku onemocnění srdce a cév.

CKD se někdy označuje za „tichého zabijáka“, neboť má nenápadný a pozvolný progres a zprvu nezpůsobuje žádné výrazné obtíže. Jakmile začnou být patrné, znamená to, že se onemocnění nachází v pokročilém stádiu. Mnoho pacientů o chronickém onemocnění ledvin zpočátku vůbec neví.

Plníme, i když nemusíme - Garantujeme, že vyplácíme plnění v alespoň 99 % případů Sjednat pojištění

Jak chronické onemocnění ledvin začíná

Nejčastější příčinou CKD bývá cukrovka a vysoký krevní tlak (více než 50 %). Vysoká hladina krevního cukru u diabetiků a vysoký tlak dlouhodobě poškozují drobné cévy v ledvinách a jejich filtrační jednotky (nefrony).

Mezi další příčiny patří chronické záněty ledvin, opakované infekce močových cest, polycystické onemocnění ledvin a dlouhodobé překážky v odtoku moči (např. při zvětšené prostatě). K poškození ledvin mohou přispívat některé léky (např. ibuprofen) a toxické látky.

Existují faktory, které riziko vzniku chronického onemocnění ledvin zvyšují. Je to především vyšší věk, jelikož s přibývajícími lety přirozeně klesá filtrační funkce ledvin, dále přítomnost cukrovky či hypertenze, obezita, kouření a výskyt onemocnění ledvin v rodině. Zvýšené riziko platí pro osoby s kardiovaskulárními chorobami obecně a pacienty, kteří v minulosti prodělali akutní poškození ledvin (AKI).

Nástup a vývoj onemocnění je velmi pozvolný. Ledviny mají značnou funkční rezervu a výpadek části nefronů dokáží vykrýt tím, že zvýší výkon zbylých jednotek. Projevy nebývají patrné, dokud není poškození již poměrně rozvinuté. Uvádí se, že příznaky se objeví při poklesu filtrace pod cca 30 % přirozené normy. Mnoho nemocných dlouho netuší, že se u nich tato zákeřná choroba rozvíjí, a často bývá odhalena náhodně při preventivním vyšetření moči či krve nebo až při projevu komplikací.

Příznaky chronického onemocnění ledvin

V raných stádiích CKD nebývají přítomny téměř žádné příznaky. Bolest ledvin se objevuje pouze u akutních stavů, jako je zánět, kámen nebo nádor. U většiny pacientů se zřetelné obtíže projeví teprve ve chvíli, kdy se funkce ledvin náhle zhorší a začnou selhávat.

Mezi časné příznaky pokročilejšího onemocnění patří únava a slabost, snížená schopnost soustředění a celkový pocit nedostatku energie. Nemocní ztrácejí chuť k jídlu, mohou trpět nespavostí či špatným spánkem. Hromadění odpadních látek ve svalech v průběhu noci může vyvolat noční křeče v lýtkách. Typické jsou otoky kotníků a chodidel, případně otoky kolem očí po ránu. Hromadění tekutin a soli v těle může vést ke zvýšení krevního tlaku.

Mezi další projevy patří častější močení v noci (noční polyurie) a snížení množství moči přes den. Kůže u pacientů s pokročilým onemocněním bývá vlivem usazování odpadních látek suchá a svědivá. Někdy se objevuje nevolnost, zvracení a trvalá pachuť v ústech (tzv. uremický zápach). U některých pacientů se může objevit i krev nebo pěna v moči.

Celkově jsou ale symptomy CKD nespecifické a snadno zaměnitelné s jinými nemocemi či s běžnými projevy doprovázejícími stárnutí. Bez cíleného vyšetření lze chronické onemocnění ledvin snadno přehlédnout.

Vyšetření a diagnostika chronického onemocnění ledvin

Diagnostika CKD se opírá o laboratorní vyšetření krve a moči. Základním testem je stanovení hladiny kreatininu v krvi, z níž lékaři vypočítají tzv. odhadovanou glomerulární filtraci (eGFR), což je hodnota udávající, jak dobře jsou ledviny schopné filtrovat krev.

Dalším klíčovým vyšetřením je analýza moči, zejména test na přítomnost bílkovin. Zvýšený únik bílkovin močí je jedním z prvních příznaků poškození ledvin a může být přítomen dávno před poklesem jejich filtrační funkce. Součástí screeningu je vyšetření močového sedimentu pod mikroskopem.

Základní močový a krevní test na kreatinin stojí cca 120 Kč a při doporučení lékaře (např. při podezření na onemocnění ledvin) je plně hrazen veřejným zdravotním pojištěním. Nefrologové zdůrazňují význam preventivních prohlídek, při kterých lze onemocnění odhalit včas.

Pokud základní testy naznačí CKD, provádí se další vyšetření k určení příčiny a stádia choroby. Jedním z nich je ultrazvukové vyšetření ledvin, které může odhalit změny v jejich velikosti a struktuře.

Zjišťují se hladiny různých látek v krvi (např. minerálů k posouzení rovnováhy, parathormonu pro odhalení druhotných kostních změn a krevní obraz) a hladiny odpadních látek (močovina a kyselina močová), jejichž zvýšení selhávání ledvin provází. U některých pacientů bývá indikováno specializované vyšetření nefrologem, které může zahrnovat ledvinovou biopsii (odběr vzorku tkáně ledviny k mikroskopickému vyšetření).

K upřesnění diagnózy se využívají také imunologické testy, vyšetření vylučovací funkce či genetické testy v případě podezření na dědičné nemoci. V rámci vyšetření pacienta s CKD je rovněž nutné měřit krevní tlak a kontrolovat srdce, protože onemocnění ledvin úzce souvisí s kardiovaskulárním systémem. Správná a včasná diagnostika umožní nejen určit stádium onemocnění, ale především zahájit odpovídající opatření k zastavení či zpomalení dalšího poškození ledvin.

Které části těla chronické onemocnění ledvin postihuje

CKD je systémové onemocnění ovlivňující prakticky celý organismus, nejen samotné ledviny. Dlouhodobá porucha filtrační funkce a vnitřního prostředí organismu může poškodit další orgány a systémy, konkrétně srdce a cévy, krevní oběh, kosti a minerálový metabolismus, nervový systém i stav kůže.

Nejvíce postiženy jsou samozřejmě ledviny. Postupně v nich ubývá funkčních nefronů a klesá schopnost očišťovat krev a udržovat rovnováhu tekutin a minerálů. V konečném stádiu selhání ledviny nedokáží zajistit životně důležité funkce bez náhrady. Řešením je dialýza nebo transplantace ledvin.

Srdce

CKD zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob. Může dojít k rozvoji vysokého krevního tlaku. Hromadění tekutin přetěžuje srdce a u pokročilých pacientů může vést až ke srdečnímu selhání. U pacientů s chronickým selháním ledvin několikanásobně stoupá riziko infarktu myokardu, cévní mozkové příhody či ucpávání tepen končetin. Uremické toxiny navíc poškozují cévní stěnu a urychlují aterosklerózu (tuhnutí a zúžení cév).

Anémie

Zdravé ledviny produkují hormon erytropoetin (EPO) nezbytný pro tvorbu červených krvinek. Při chronické chorobě ledvin tvorba EPO klesá, což vede k poklesu počtu krvinek a rozvoji anémie (chudokrevnost). Projevuje se únavou, bledostí, dušností a zhoršením fyzické výkonnosti.

Kosti a minerálový metabolismus

Ledviny se podílejí na aktivaci vitaminu D a udržení rovnováhy vápníku a fosforu. Při jejich selhávání hladina aktivního vitaminu D klesá, dochází k vyplavování vápníku z kostí a v krvi se hromadí fosfáty. To vyvolává sekundární hyperparatyreózu a vede k řídnutí a deformitám kostí. Pacienti mohou trpět častějšími zlomeninami a bolestmi kostí nebo kloubů.

Nervový systém

Nahromaděné odpadní látky poškozují nervy. U pokročilého stádia onemocnění se objevuje brnění a poruchy citlivosti končetin, syndrom neklidných nohou, případně svalové záškuby a křeče. Může být postižena i centrální nervová soustava. Pacienti mívají potíže s pamětí, soustředěním a postihují je náhlé změny nálad až apatie či ospalost. V terminálním stádiu může dojít k poruchám vědomí a kómatu.

Kůže

Kožní projevy jsou u chronického onemocnění ledvin časté. Kvůli hromadění odpadních metabolitů mívají pacienti svědivou a suchou kůži. Uremické toxiny se mohou částečně vylučovat potem, který na kůži zanechává „pudrový“ povlak (tzv. uremický prach). Někdy je patrná žlutavá barva kůže. Nehty a vlasy bývají křehčí a hůře rostou.

S naším životním pojištěním máte nárok na náhradu mzdy i v případě chronického onemocnění ledvin Sjednat pojištění

Prevence chronického onemocnění ledvin

Prevence spočívá zejména v eliminaci rizikových faktorů a v důsledné léčbě stavů poškozujících ledviny. Nefrologové často zdůrazňují několik základních preventivních opatření:

Zdravý životní styl – zásadní je udržovat si přiměřenou tělesnou hmotnost, protože obezita a metabolický syndrom přispívají k rozvoji diabetu i hypertenze.
Nekouřit – kouření poškozuje cévy a nejméně dvojnásobně zvyšuje riziko selhání ledvin.
Dodržovat pitný režim – dostatečný příjem tekutin podporuje funkci ledvin. Správná hydratace snižuje riziko tvorby ledvinových kamenů a infekcí.
Pravidelné kontroly krevního tlaku – vysoký krevní tlak je nejen hlavní příčinou, ale i důsledkem poškození ledvin. Nejlepší je udržovat tlak v normě (pod 130/80 mmHg), a pokud je člověku hypertenze diagnostikována, měl by důsledně užívat předepsané léky.
Pravidelné kontroly hladiny cukru v krvi – v případě diagnostikované cukrovky je nejlepším opatřením proti poškození ledvin pečlivá kontrola glykémie. Dosažení dobré kompenzace cukrovky výrazně snižuje riziko diabetické nefropatie.
Vyhýbat se zbytečné zátěži ledvin – ledviny mohou poškodit i některé léky. Léky by se neměly užívat déle, než je nutné, a bez dohledu lékaře by se nemělo užívat více léků najednou. Pozor je třeba dávat u volně prodejných analgetik, jako jsou nesteroidní antirevmatika (ibuprofen, diclofenac aj.), která by se neměla užívat dlouhodobě, či dokonce chronicky ve vysokých dávkách, pokud to není nutné.
Léčit včas nemoci, které mohou poškodit ledviny – vždy doléčit nemoci související s močovou soustavou a ledvinami, aby nepřešly v chronický zánět ledvin.
Pravidelné preventivní kontroly – jednoduchý test moči a krve odhalí počínající problém dříve, než se projeví příznaky. Včasná diagnostika a léčba mohou zabránit nevratnému poškození.

Prevence chronického onemocnění ledvin je do značné míry totožná s prevencí civilizačních chorob, to znamená zdravý životní styl, nekouřit, hlídat si tlak a cukr, a vyhýbat se faktorům, které ledviny i další orgány zbytečně poškozují.

Průběh chronického onemocnění ledvin

Průběh nemoci závisí na vyvolávající příčině a na tom, jak brzy je zachycena a léčena. Obvykle jde o progredující (zhoršující se) onemocnění. Tempo zhoršování se může výrazně lišit případ od případu. Poškozování ledvin je nevratné, protože ztracené nefrony (funkční jednotky ledvin) se již neobnoví. Nicméně vhodnou léčbou a režimovými opatřeními lze u mnoha pacientů vývoj choroby významně zpomalit, a v některých případech dokonce zastavit. U většiny pacientů však i přes léčbu dochází v dlouhodobém horizontu k dalšímu poklesu ledvinných funkcí.

Zpočátku nemoc probíhá skrytě a bez příznaků. Zjistitelná je jen laboratorně (např. zvýšenou hladinou bílkovin v moči či mírně horší filtrací ledvin). Ve středně pokročilých stádiích se mohou objevit první příznaky jako únava, otoky, vyšší tlak, změny moči a podobně a přidávají se další komplikace (zhoršení regulace krevního tlaku, vznik mírné anémie a poruchy minerálového metabolismu). Dále dochází ke zrychlení aterosklerózy a nemocní jsou ohroženi kardiovaskulárními příhodami.

V konečném stádiu (chronické selhání ledvin) se příznaky vystupňují. Pacient může trpět nechutenstvím, zvracením, svěděním, výraznou únavou, dušností při námaze i v klidu, někdy poruchami vědomí. Bez léčby náhradou funkce ledvin toto stádium končí úmrtím na urémii (otravu organismu zplodinami) nebo na selhání srdce či jinou komplikaci.

Mnoho pacientů s CKD se posledního stádia vůbec nedožije, protože podlehnou například infarktu nebo mrtvici. Mortalita pacientů s pokročilou poruchou ledvin je vysoká v důsledku přidružených kardiovaskulárních onemocnění. Také proto je zásadní snažit se nemoc diagnostikovat a léčit dříve, než dojde k nevratnému poškození většiny nefronů. Včasná léčba dokáže u části pacientů oddálit potřebu dialýzy o řadu let a zlepšit jejich vyhlídky.

Léčba chronického onemocnění ledvin

Léčba se odvíjí od stádia nemoci a její příčiny. V počátečních a středních stádiích je cílem zpomalit postup nemoci, léčit příčinu a předcházet komplikacím. V konečném stádiu je cílem nahradit funkci ledvin a udržet pacienta naživu.

Konzervativní léčba

Ke konzervativní léčbě se přistupuje v počátečních stádiích. Jakmile je diagnostikováno chronické onemocnění ledvin, nasazuje se režim a léky k ochraně zbývající funkce ledvin. U diabetiků se kontroluje hladina cukru a případně se nasazují léky chránící ledviny. U pacientů s vysokým tlakem je cílem dosáhnout normalizace tlaku. Preferovanými léky na vysoký krevní tlak u nemocných s CKD jsou ACE-inhibitory nebo blokátory receptorů AT1 (ARB).

Léčbu podporují dietní opatření. Obecně se doporučuje omezit solení a u pokročilejších stádií i příjem bílkovin, jelikož mohou zvyšovat glomerulární hyperfiltraci a zatěžovat ledviny. Dieta s nižším obsahem bílkovin může zpomalit progresi, nicméně strava musí být vyvážená, aby nedošlo k podvýživě. U pokročilých stádií je také nutné omezit fosfor ve stravě a někdy i draslík. Samozřejmostí je pitný režim přizpůsobený stavu pacienta.

Důležitá jsou i další režimová opatření – nekouřit, udržovat si zdravou váhu, pravidelně se hýbat dle možností, vyhýbat se nevhodným lékům a kontrolovat ostatní rizikové faktory (cholesterol, léčba chudokrevnosti atd.).

Léčba komplikací

Chronické onemocnění ledvin provází řada komplikací vyžadujících specifickou léčbu:

Jednou z nich je anémie (chudokrevnost). Pokud je nedostatek červených krvinek významný a hladina erytropoetinu nízká, podávají se injekčně erytropoézu stimulující látky (ESA). Dále se doplňuje železo ve formě tablet nebo infuzí, kyselina listová a vitamin B12.
V případě minerálové a kostní poruchy se pacientům podává aktivní vitamin D (kalcitriol) k úpravě hladiny vápníku a potlačení příštítných tělísek. Při vysoké hladině fosforu v krvi jsou nasazovány vazače fosfátu (např. sevelamer, lanthan nebo vápníkové soli). Tím se chrání kosti před dalším odvápňováním.
Na léčbu otoků a vysokého tlaku se dle potřeby používají diuretika (močopudné léky), která pomohou zvýšit vylučování vody a soli, čímž zmírní otoky a sníží krevní tlak. U pacientů s chronickým onemocněním ledvin je hypertenze často rezistentní, takže bývá nutná kombinace více léků různých tříd.
Narušená acidobazická rovnováha z důvodu poklesu funkce ledvin se může rozvinout v chronickou metabolickou acidózu (kyselé prostředí) škodící kostem a svalům. Léčí se podáváním hydrogenuhličitanu sodného, který neutralizuje kyseliny.
Další komplikací může být hyperkalémie (vysoká hladina draslíku), která ohrožuje srdce a může vyvolávat arytmie. Kromě dietního omezení mohou být podávány léky vázající draslík ve střevě nebo akutně i infuze na posun draslíku do buněk.

Dialýza (náhrada funkce ledvin přístrojem)

V konečném stádiu je řešením dialyzační léčba nebo transplantace. Dialýza je proces, při kterém jsou z krve odstraněny odpadní látky a nadbytečná voda. Existují dva hlavní typy:

Hemodialýza (HD)

Nejčastěji se provádí v dialyzačním středisku. Krev pacienta je vedena hadičkami do dialyzačního přístroje (dialyzátor neboli umělá ledvina), kde protéká přes speciální filtr. Na druhé straně filtru protéká dialyzační roztok. Přes polopropustnou membránu filtru přecházejí z krve do roztoku odpadní látky (močovina, draslík, kreatinin a další) spolu s přebytečnou vodou, zatímco krvinky a potřebné látky v krvi zůstávají. Očištěná krev se vrací zpět do těla.

Dialýza trvá obvykle 4–5 hodin a u většiny pacientů se musí opakovat třikrát týdně. Hemodialýza umí relativně efektivně nahradit filtrační funkci ledvin, ale není dokonalá jako skutečné ledviny, jelikož neprobíhá nepřetržitě a nenahrazuje hormonální a metabolické funkce ledvin.

Peritoneální dialýza (PD)

Peritoneální dialýza využívá jako filtr vnitřní výstelku břišní dutiny (peritoneum neboli pobřišnici). Provádí se obvykle v domácím prostředí. Do břišní dutiny je zaveden tenký katetr, skrze který si pacient několikrát denně napouští speciální dialyzační roztok. Přes pobřišnici dochází výměnou k odfiltrování škodlivin z krevních kapilár v břiše do roztoku a k odvádění přebytečné vody. Po několika hodinách se roztok naplněný odpadními látkami vypustí a nahradí čerstvým. Existuje i automatizovaná varianta, kdy výměnu roztoků řídí přístroj v noci během spánku pacienta.

Peritoneální dialýza se provádí každý den, ale pacient ji může provádět sám doma či v práci, což mu poskytuje více svobody. Není však vhodná pro každého. Omezení může představovat například břišní vývod nebo snížená funkce pobřišnice, ale pro mnoho pacientů představuje šetrnější a flexibilnější alternativu k hemodialýze.

Dialyzační léčba dokáže udržet pacienta naživu dlouhodobě. Mnozí pacienti díky dialýze žijí další desítky let. Život na dialýze je nicméně statisticky kratší a provázený více zdravotními komplikacemi než u zdravých lidí. Z medicínského i ekonomického hlediska je proto vždy lepší, pokud může být provedena transplantace ledviny.

Transplantace ledviny

Nejlepším způsobem léčby terminálního selhání ledvin je transplantace. Získání nové funkční ledviny dokáže v ideálním případě plně obnovit funkci ledvin a umožnit pacientovi vést téměř normální život. Transplantace však není vhodná pro každého, respektive musí ji umožnit celkový zdravotní stav.

V ČR se provádí okolo 500 transplantací ledvin ročně, přičemž většina orgánů pochází od zemřelých dárců. Na čekací listině na ledvinu stráví průměrný pacient 1–2 roky v závislosti na krevní skupině a shodě. Po úspěšné transplantaci je nutné celoživotně užívat imunosupresivní léky, což jsou látky tlumící imunitu, aby tělo darovanou ledvinu neodmítlo.

Imunosuprese s sebou nese zvýšené riziko infekcí a dalších vedlejších účinků. I přesto mají transplantovaní pacienti obvykle delší a kvalitnější život než pacienti setrvávající na dialýze. Životnost transplantované ledviny je omezená, v průměru kolem 10–15 let. Dojde-li k selhání transplantované ledviny, je možné zahájit dialýzu a případně zvážit retransplantaci.

Světový den chronického onemocnění ledvin

Chronické onemocnění ledvin nemá přímo svůj světový den, nicméně na podporu povědomí o nemocech ledvin se každoročně druhý čtvrtek v březnu koná Světový den ledvin.

Jde o osvětovou kampaň organizovanou Mezinárodní federací pro nemoci ledvin (IFKF) a Mezinárodní nefrologickou společností (ISN), jejímž cílem je zvýšit informovanost odborné i laické veřejnosti o významu zdraví ledvin, možnostech prevence, včasné diagnostiky a léčby onemocnění ledvin.

V rámci Světového dne ledvin se v mnoha zemích včetně České republiky pořádají různé akce jako bezplatné vyšetření ledvin pro veřejnost, měření krevního tlaku, analýza moči či konzultace s odborníky. Cílem je zachytit u návštěvníků případné varovné známky onemocnění a poučit je o tom, jak se o své ledviny starat.

Výskyt a statistiky chronického onemocnění ledvin

Chronické onemocnění ledvin patří mezi nejčastější chronické choroby na světě a je nejčastějším onemocněním ledvin vůbec.

Cca 10 % celosvětové populace trpí určitou formou chronického poškození ledvin. V absolutních číslech to znamená, že přibližně 800 milionů lidí na světě trpí sníženou funkcí ledvin. Vzhledem ke stárnutí populace a epidemii diabetu a hypertenze má prevalence CKD rostoucí tendenci.

Odhaduje se, že v ČR žije kolem 12–14 tisíc pacientů s úplným selháním ledvin, což znamená, že potřebují dialýzu nebo transplantaci. Počet narůstá a každý rok přibude zhruba 150 pacientů na jeden milion obyvatel zařazených na dialýzu.

Vyhlídky léčby chronického onemocnění ledvin

Farmakologický vývoj přinesl nové skupiny léků (inhibitory SGLT2, finerenon aj.), které umí zpomalit zhoršování funkce ledvin lépe než dřívější léky, a zkoumají se další látky, například léky ovlivňující zánět a fibrózu v ledvinách či různé imunoterapie u glomerulonefritid.

V oblasti dialyzačních technologií se pracuje na zlepšení jejich účinnosti a komfortu. Vyvíjejí se přenosné či nositelné dialyzační přístroje, které by umožnily pacientům provádět hemodialýzu mobilně a nezávisle na dialyzačním centru. Prototypy již existují, na své široké využití však zatím čekají.

Nadějně zní projekty řešící definitivní náhradu ledvin, tedy umělou ledvinu jakožto plnohodnotný implantát. Experimentální implantabilní umělá ledvina kombinující nanofiltr a bioreaktor byla úspěšně testována v laboratorních podmínkách a plánují se klinické zkoušky. Pacienti s takto implantovaným umělým orgánem by již nemuseli několikrát týdně docházet na dialýzu a nepotřebovali by imunosupresi.

Další slibnou cestou je regenerativní medicína. Vědci již dokázali za pomoci kmenových buněk a 3D biotiskáren vytvořit funkční miniaturní orgány. Cílem je vypěstovat náhradní ledvinu z vlastních buněk pacienta, což by obešlo problém imunitní rejekce. Lékaři věří, že budoucnost léčby selhání ledvin bude patřit buď bioumělým ledvinám, nebo laboratorně vyvinutým ledvinám.

Popsané futuristické metody (umělá ledvina, orgán z kmenových buněk) jsou stále ve fázi výzkumu a nejsou dostupné. Současní pacienti se musí spoléhat na standardní postupy, tedy prevenci, včasnou léčbu a v pokročilých případech na dialýzu či transplantaci. Nicméně přinášejí optimismus, že čím dál více lidí s onemocněním ledvin bude v budoucnosti žít déle a kvalitněji.

Chronické poškození ledvin a životní pojištění

Pokud se chronické poškození ledvin projeví u dospělého člověka, dopady na rozpočet domácnosti mohou být zásadní a trvalé. Do toho se mohou promítnout další výdaje spojené s léčbou a péčí o nemocného. Domácnost často zůstává odkázána na jeho invalidní důchod, případně příspěvek na péči. Vypadne-li do toho příjem dalšímu živiteli rodiny, může být situace o to závažnější.

Vhodně nastavené životní pojištění dokáže propad příjmu zmírnit, či dokonce vyrovnat. Pečující osoba se může bez starostí soustředit na svou léčbu nebo léčbu svých blízkých a nemusí se strachovat o rodinné finance. Produkt Pojištění dlouhodobé péče zvládne v případě dlouhodobé závislosti na péči ve 3. nebo 4. stupni pravidelně přispívat na domácí péči o nemocného, nebo dokonce zajistit odbornou péči v partnerském pobytovém zařízení bez dlouhých čekacích dob a nezvladatelných doplatků.

Důležité je pojistit se včas, dokud je člověk alespoň zčásti zdravý. V Simplea pojišťovně víme, že každý lidský příběh je jiný, a proto ke každému zájemci o pojištění i ke každé škodní události přistupujeme individuálně a spravedlivě. V rámci Garance plnění pak plníme na 99 %, přestože bychom nemuseli.

Před sjednáním pojištění si pečlivě prostudujte pojistné podmínky a smluvní dokumentaci pojišťovny. Ujistěte se, že pojišťovna nemá chronické poškození ledvin ani další vážné nemoci ve výluce, případně je jinak neomezuje. Zbystřete, pokud pojišťovna nemá dotazy na zdravotní stav. To naznačuje výluku na onemocnění, jejichž příznaky se objevily před počátkem pojištění. Cena pojištění by neměla být na prvním místě. Důležité je, abyste pojistné smlouvě rozuměli, a hlavně abyste vy a vaši blízcí byli pojištěni kvalitně.

Spočítejte si své životní pojištění přes tlačítko níže nebo si najděte svého pojistného poradce, se kterým proberete možnosti vhodně nastaveného životního pojištění.