Nespavost a její dopady na zdraví a peněženku

Nespavost (insomnie) je porucha spánku, která se projevuje neschopností usnout, udržet spánek nebo příliš časným probouzením. Pro člověka trpícího touto nemocí je obtížné dosáhnout potřebného množství spánku, i když k tomu má vhodné podmínky a dostatek času.

Rozlišujeme ji podle délky trvání. Akutní nespavost trvá dny až týdny a často souvisí s přechodným stresem nebo změnou režimu. Chronická nespavost trvá déle než 3 měsíce a objevuje se alespoň třikrát týdně. 

Pokud není nespavost spojena s jiným onemocněním, jedná se o primární insomnii. Je-li nespavost důsledkem jiného zdravotního problému, hovoříme o sekundární insomnii.

Příčin nespavosti může být celá řada a často se kombinují.

Krátkodobá (akutní) nespavost obvykle začíná náhle v reakci na akutní stres nebo změnu životní situace. Typickými spouštěči bývají například pracovní nebo školní stres, starosti o zdraví či finance, rodinné problémy, ztráta blízké osoby nebo jiná emočně náročná událost (rozchod, rozvod a další). Napětí a zvýšená aktivita nervového systému narušují schopnost se uvolnit a usnout. Krátkodobou insomnii může vyvolat odlišný životní rytmus a režim – například cestování přes časová pásma (jet lag), práce na směny či nepravidelný spánkový rozvrh, který narušuje biologické hodiny.

Častými faktory vzniku nespavosti jsou nevhodné spánkové návyky a prostředí. Patří sem špatná spánková hygiena (nepravidelný čas chození spát a vstávání, nadměrná zdřímnutí během dne, intenzivní duševní či fyzická aktivita před spaním, používání elektronických zařízení večer v posteli a podobně). Spánek ruší také nevhodné prostředí (hluk, světlo, vyšší teplota v ložnici nebo nepohodlná postel). Negativní vliv má i pozdní příjem kofeinu či nikotinu, případně alkoholu před spaním. Alkohol sice může navodit ospalost, ale narušuje kvalitu spánku v druhé polovině noci.

Nespavost může provázet jiná onemocnění. Často ji způsobují psychické poruchy, jako jsou úzkostné a posttraumatické poruchy nebo deprese. Nespavost bývá příznakem některých neurologických a interních nemocí, jako je jako Parkinsonova či Alzheimerova choroba, chronické bolesti, astma, refluxní choroba jícnu nebo hyperthyreóza. 

Příčinou nespavosti mohou být i některé léky (antidepresiva, léky na astma, na vysoký krevní tlak či volně prodejné přípravky na nachlazení, které obsahují kofein nebo pseudoefedrin).

Dlouhodobá (chronická) nespavost často začíná jako krátkodobá epizoda (například vlivem stresu), která však neodezní po pominutí původního spouštěče. Ke chronické insomnii přispívají zažité špatné návyky i obavy z nespavosti. Člověk, který opakovaně zažil probdělé noci, začne už před usnutím pociťovat úzkost, že „zase neusne“, a tím vzniká začarovaný kruh. Chronická nespavost může přetrvávat roky, především pokud se nerozpozná a neléčí a pokud člověk nezmění škodlivé návyky. 

Roli mohou hrát i dědičné sklony, jelikož výzkumy naznačují, že tendence k nespavosti a „lehkému spaní“ mohou být z části geneticky podmíněny.

Hlavním příznakem nespavosti je samozřejmě porucha nočního spánku. Ta může mít různé podoby, kdy někteří lidé nemohou usnout (usínání jim trvá déle než 30 minut), jiní se budí v průběhu noci a mají potíže znovu usnout, další se probouzí nad ránem dříve, než by potřebovali, a už neusnou. Celkově je spánek nekvalitní a neosvěžující.

Vedle samotných potíží se spaním se objevují denní příznaky způsobené nevyspáním. Nejčastěji postižení uvádí chronickou únavu a nedostatek energie, denní ospalost a tendenci klimbat během dne. Časté jsou poruchy soustředění a pozornosti, zhoršená paměť a výkonnost. Dostavit se může podrážděnost, náladovost až deprese.

Shrneme-li běžné příznaky (opakované obtíže s usínáním či udržením spánku, lehce přerušovaný spánek nebo předčasné probouzení, pocit neodpočinutí po spánku) a na to navazující denní projevy (vyčerpání, ospalost, potíže s koncentrací a zhoršená nálada), tak tyto symptomy by měly být přítomné alespoň 3krát v týdnu po dobu několika měsíců, aby splňovaly kritéria chronické nespavosti.

Je třeba zmínit, že nespavost není to samé jako spánková deprivace v důsledku nedostatku času na spánek. U nespavosti má pacient možnost spát dostatečně, ale nedokáže toho využít. Liší se také od jiných spánkových poruch, jako je například spánková apnoe nebo syndrom neklidných nohou, které mohou rovněž způsobovat nekvalitní spánek. Zmíněné poruchy však mají specifické příčiny (výpadky dechu, mimovolné pohyby nohou) a vyžadují odlišnou léčbu.

Čekací dobou se pojišťovna chrání před tím, aby se člověk, který tuší nějakou vážnou nemoc, nejprve pojistil a až následně navštívil lékaře. My v Simplea víme, že ne všechny případy propuknutí nemoci v čekací době jsou spekulativní, a v takových situacích dává smysl plnit. Každý případ posuzujeme individuálně a v rámci Garance plnění plníme na 99 %, přestože bychom nemuseli. Přesvědčit se můžete na příkladech ze života níže.

Diagnostika nespavosti začíná pečlivým rozhovorem s lékařem (praktickým lékařem nebo lépe specialistou na spánkovou medicínu či psychiatrem). Lékař se pacienta podrobně ptá na průběh spánkových potíží a na spánkový režim, jak dlouho trvá usínání, kolikrát za noc se probouzí a na jak dlouho. Dále zjišťuje denní příznaky (jak se pacient cítí po ránu, zda je unavený či ospalý) a ptá se na případné chrápání nebo lapání po dechu ve spánku (to by ukazovalo na spánkovou apnoe). Důležitý je celkový zdravotní stav pacienta (psychický stav, užívané léky a životní návyky – příjem kofeinu, alkoholu, nikotinu, užívání drog). U žen se lékař ptá i na případné těhotenství či menopauzu. Neexistuje však žádný jednoduchý laboratorní test, který by insomnii „změřil“. Diagnóza vychází zejména z anamnézy a splnění výše zmíněných kritérií.

Pro usnadnění diagnostiky může lékař pacienta požádat o vedení spánkového deníku. To znamená, že si člověk po dobu alespoň 2 týdnů zaznamenává časy ulehnutí a vstávání, odhady doby usínání, počty nočních probuzení a subjektivní hodnocení kvality spánku každou noc. Zapisuje si také konzumaci kávy, alkoholu či léků a další okolnosti. Spánkový deník pomůže odhalit vzorce a přesnější charakter potíží.

Specifické přístrojové testy se při běžné nespavosti provádí pouze tehdy, pokud má lékař podezření na jinou poruchu (např. apnoe, periodické pohyby končetin ve spánku) nebo při nejasné diagnóze. V takových případech může pacienta odeslat na specializované vyšetření ve spánkové laboratoři – na tzv. polysomnografii. Je to celonoční spánková studie, při níž má pacient během spánku připojené senzory sledující mozkovou aktivitu (EEG), pohyby očí, svalový tonus, srdeční tep, dýchání, okysličení krve apod. Vyšetření pomůže odlišit, zda příčinou nekvalitního spánku nejsou mikroprobuzení při apnoe nebo epileptické výboje atd. U čisté psychofyziologické nespavosti bývá polysomnografie v normě nebo ukáže pouze zkrácenou celkovou dobu spánku a zvýšenou pohotovost k probouzení, ale neodhalí zásadní jinou patologii.

Další možností objektivního měření je aktigrafie, kdy pacient nosí několik dní či týdnů na zápěstí zařízení podobné hodinkám, které zaznamenává pohybovou aktivitu a z ní odvozuje dobu spánku a bdění. Aktigrafie může upřesnit spánkový vzorec v domácím prostředí a je méně zatěžující než noční pobyt v laboratoři.

Nespavost je porucha spánku, ale jejím vlivem trpí prakticky celý organismus. Mezi hlavní systémy těla, které dlouhodobá insomnie negativně ovlivňuje, patří zejména:

• Nervový systém (mozek) – nedostatek spánku zhoršuje kognitivní funkce (paměť, pozornost, rychlost myšlení) a psychiku. Chronická nespavost zvyšuje riziko duševních poruch, jako je deprese či úzkost.
• Kardiovaskulární systém (srdce a cévy) – dlouhodobá nespavost je spojena s vyšším rizikem vysokého krevního tlaku, srdečních onemocnění (např. ischemické choroby srdeční) a mrtvice.
• Endokrinní a metabolický systém – spánek ovlivňuje jemnou hormonální rovnováhu. 
• Imunitní systém – během hlubokého spánku tělo uvolňuje cytokiny a probíhá regenerace imunitního systému. 
• Psychika a duševní zdraví – nespavost úzce souvisí s psychikou. Dlouhodobě nevyspalí lidé mívají sklon k depresím, úzkostem a výkyvům nálad.
• Další orgány a funkce – spánek je důležitý i pro obnovu svalů a tkání, pro paměť a pro detoxikaci mozku. 

Chronická nespavost má systémové dopady, kdy zvyšuje riziko řady tělesných i duševních onemocnění (deprese, úzkosti, hypertenze, infarkt, mrtvice, cukrovka, obezita aj.) a oslabuje imunitu. I proto lékaři zdůrazňují, že kvalitní spánek je jedním z pilířů zdravého života.

Prevence nespavosti spočívá především v dodržování zásad zdravého spánkového režimu neboli spánkové hygieny. Existuje soubor doporučení, která pomáhají předcházet rozvoji nespavosti tím, že podporují přirozený a kvalitní spánek.

Mezi první z nich patří pravidelný spánkový režim se správnou spánkovou hygienou. Je vhodné chodit spát a vstávat každý den ve stejnou dobu, a to i o víkendech. Pravidelnost pomáhá synchronizovat vnitřní biologické hodiny. Vynechání ponocování a následného vyspávání o víkendu snižuje riziko rozhození rytmu (sociální jet lag). Doporučuje se zavést uklidňující rutinu před spaním (např. relaxační činnost, teplá koupel či sprcha, čtení klidné knihy, poslech tiché hudby apod.). Cílem je, aby tělo i mysl dostaly signál k ulehnutí. Naopak je vhodné vyhnout se intenzivní duševní nebo fyzické aktivitě večer 2–3 hodiny před spaním. Cvičení přes den je pro zlepšení spánku prospěšné (pomáhá vyčerpat energii), ale namáhavý sport později odpoledne či večer může organismus „nakopnout“ a znesnadnit usnutí. Stejně tak je vhodné vyhnout se dlouhému spaní přes den.

Pomáhá respektovat přirozený cyklus světla. Večer by se měl organismus připravovat na tmu. K tomu pomůže tlumené osvětlení bez modrého světla a vyhýbání se jasným obrazovkám aspoň hodinu před spaním. Naopak ráno po probuzení je dobré vystavit se dennímu světlu, které pomáhá nastavit biologické hodiny správně. Tím můžete předcházet posunu rytmu a obtížím s usínáním. Do postele byste měli uléhat až ve chvíli, kdy se cítíte ospalí. Pokud nemůžete usnout do 20 minut, doporučuje se vstát z postele a přejít do jiné místnosti, věnovat se klidné nenáročné činnosti (čtení, poslouchání hudby) a do postele se vrátit až s návratem ospalosti. Tato „technika“ brání vytvoření negativní asociace mezi postelí a frustrací z neusnutí.

Důležité je vytvořit si prostředí vhodné pro spánek. Ložnice by měla být tmavá, tichá a chladnější (optimální teplota se pohybuje okolo 18 °C). Postel a matrace by měly být pohodlné. Ložnici je vhodné každý den vyvětrat. Postel by měla být využívána pouze ke spaní (případně intimnostem). Nedoporučuje se v posteli pracovat, dívat se na televizi nebo řešit stresující věci, aby si mozek lůžko nespojoval s činnostmi při bdění.

Je vhodné k večeru omezit stimulanty a těžká jídla. Kofeinové nápoje jako jsou káva, silný čaj nebo energetické nápoje by se neměly pít v odpoledních a večerních hodinách, jelikož kofein dokáže působit 6–8 hodin. Podobně i nikotin je stimulant a večerní kouření může zhoršit spánek. Alkohol na noc není vhodný. Přestože může navodit ospalost, spánek po alkoholu je mělčí a dochází k častějšímu buzení se. Těžká jídla na noc nebo velké večeře těsně před ulehnutím zatěžují trávení a mohou způsobit pálení žáhy. Před spaním není dobré pít ani nadměrné množství tekutin, aby člověka nebudila noční potřeba močení.

Důsledné dodržování těchto zásad spánkové hygieny může výrazně snížit riziko rozvoje nespavosti. Zejména lidé, kteří zažili občasné noci se špatným spánkem, by měli preventivně tyto návyky posilovat, aby se z akutní nespavosti nestala chronická.

Průběh nespavosti se liší podle toho, zda jde o epizodickou, či chronickou formu. Akutní nespavost typicky trvá jen několik dní nebo týdnů a její průběh kopíruje vyvolávající událost, například při stresu či nemoci je spánek výrazně zhoršený, ale po odeznění stresoru se sám upraví k normálu.

Horší situace nastává, pokud se nespavost přehoupne do chronické podoby. Chronická insomnie mívá plíživý nástup, kdy často začíná jako krátká epizoda, ale kvůli nevhodným návykům (např. prodlužování času v posteli, obavy z neusnutí, časté užívání hypnotik) a přetrvávajícím stresům se usadí a stane se trvalým problémem.

Během chronické nespavosti mohou nastat období, kdy se pacient naučí s nespavostí fungovat, ale obvykle na úkor snížení aktivity. Někdy lidé s insomnií mění své chování, aby únavu kompenzovali, například pijí nadměrně kofein, vyhýbají se večerním aktivitám ze strachu, že by neusnuli, apod. Bez odborné pomoci může nespavost výrazně omezit život postiženého.

Bez léčby tedy mívá chronická nespavost sklon k přetrvávání a může se i zhoršovat, zejména pokud se nezvládají spouštěče (stres, špatná hygiena spánku apod.). Čím déle nespavost trvá, tím obtížnější bývá léčba. Je ideální řešit ji aktivně už v začátcích.

Pokud jde o prognózu, mnoho pacientů dokáže s pomocí terapie dosáhnout zlepšení. I po letech špatného spánku mohou opět spát relativně dobře. Nicméně až u 40 % pacientů ani nejlepší dostupná léčba nezajistí plné vymizení nespavosti. Může dojít ke zlepšení kvality spánku, snížení doby usínání a snížení denní únavy, ale určité lehčí spaní či občasné probdělé noci mohou stále přetrvávat. Dlouhodobý výhled záleží na příčině. Je-li nespavost sekundární (např. při depresi), pak úspěšná léčba deprese může vyřešit i spánek. U primární insomnie se pacient snaží spíše naučit žít s nespavostí tak, aby měla co nejmenší dopady na jeho život a zdraví.

Léčba nespavosti se odvíjí od její příčiny a typu, ale obecně kombinuje režimová opatření, psychoterapeutické metody a případně farmakoterapii. U krátkodobé nespavosti někdy stačí ujištění a úprava spánkové hygieny. Jakmile pomine vyvolávající stres a pacient zavede správné návyky, spánek se upraví bez nutnosti silnějších zásahů.

Základem léčby chronické nespavosti je psychoterapeutická a behaviorální léčba, zejména kognitivně-behaviorální terapie zaměřená na insomnii (CBT-I). CBT-I je specializovaná forma terapie, která učí pacienty přenastavit myšlení a chování související se spánkem. 

Terapeut s pacientem rozebere jeho zažité představy o spánku, pracuje na odbourání škodlivých přesvědčení a obav a nahradí je realističtějšími a klidnějšími myšlenkami. Součástí je nácvik různých relaxačních technik pro podporu spánku (svalová relaxace, kontrolované dýchání) a paradoxní intence, kdy se pacient učí „nesnažit se za každou cenu usnout“. 

CBT-I dále zahrnuje behaviorální složky, jako je stimulační kontrola (pacient dodržuje pravidlo jít do postele pouze ospalý, používat ložnici jen ke spánku a při neschopnosti usnout do 20 minut odejít do jiné místnosti) a spánková restrikce, která spočívá v řízeném zkrácení doby strávené v posteli, kdy si pacient místo 8 hodin v posteli dovolí například jen 6 hodin (blízko skutečné době, kterou spal), a jakmile se jeho spánek zkonsoliduje (spí většinu z těch 6 hodin), postupně se čas v posteli prodlužuje. Tato metoda pomáhá efektivně zvýšit spánkový tlak a odstranit dlouhé bdění v posteli. 

Podle odborných studií je CBT-I velmi účinná pro chronickou nespavost, jelikož u většiny pacientů zlepší kvalitu spánku a tento efekt často přetrvává dlouhodobě i po skončení terapie.

Léky se při léčbě nespavosti využívají, ale měly by být nasazovány uvážlivě. Krátkodobě mohou hypnotika pomoci zejména při akutní krizi (např. úmrtí v rodině, akutní nemoc), kdy nasazení prášků na spaní na několik nocí zabrání úplnému vyčerpání. U chronické nespavosti se dlouhodobé podávání léků nedoporučuje, protože většina klasických hypnotik při dlouhodobém užívání ztrácí účinnost a hrozí vznik závislosti.

Nejčastěji předepisovanými léky na spaní jsou benzodiazepinová a nebenzodiazepinová (Z-hypnotika) hypnotika. 

• Benzodiazepiny (např. flurazepam, nitrazepam, triazolam či v ČR často užívaný flunitrazepam (obchodní název Rohypnol) dříve, nyní spíše diazepam nebo alprazolam na spaní) působí na GABA receptory v mozku, čímž tlumí aktivitu nervových buněk. Dlouhodobé užívání však vede ke snížení účinku a navíc hrozí značné riziko vzniku návyku. Dnes se jejich užití omezuje na krátkodobou léčbu akutní nespavosti, typicky na několik týdnů. 
• Z-hypnotika (zolpidem, zopiclon, zaleplon) byla vyvinuta v 90. letech jako alternativa benzodiazepinových hypnotik. Také působí na GABA receptory, ale selektivně. Mají o něco nižší riziko závislosti a méně ovlivňují architekturu spánku. Při dlouhodobém užívání však mohou rovněž vyvolat závislost a jejich efekt se může s dlouhodobým užíváním otupit. Mohou se také projevit vedlejší účinky jako ospalost a poruchy pozornosti druhý den, u zolpidemu byly popsány epizody náměsíčnosti a amnézie. Lékaři varují před pravidelným užíváním těchto hypnotik delším než 4 týdny. V praxi však řada pacientů užívá hypnotika měsíce či roky a pak je nutné léky opatrně vysazovat nejlépe pod lékařským dohledem, protože může nastat abstinenční nespavost.

Na trh přichází nová generace hypnotik (duální antagonisté orexinových receptorů, zkráceně DORA). Orexin je neurotransmiter, který v mozku podporuje bdělost. Blokováním jeho receptorů tyto léky navozují spánek přirozenější cestou tím, že „vypnou“ bdělostní signály. 

Prvním zástupcem byl suvorexant (v USA schválen 2014), následoval lemborexant (v USA schválen 2019) a nejnověji daridorexant. Daridorexant (obchodní název Quviviq) byl v roce 2022 schválen i v EU a stal se prvním DORA léčivem dostupným v EU. Tyto léky slibují nižší riziko závislosti a dle studií zlepšují usnutí i udržení spánku. Nicméně jsou zatím poměrně nové, drahé a jejich dlouhodobá účinnost a bezpečnost v běžné populaci se bedlivě sleduje. V ČR zatím (k roku 2025) nejsou DORA léčiva rutinně předepisována. Očekává se postupné zavedení, pokud se potvrdí jejich přínos.

Někteří pacienti zkoušejí užívat potravinové doplňky jako hořčík, bylinky (meduňka, mučenka, chmel), CBD (kanabidiol) apod. Je však třeba zdůraznit, že účinnost těchto přípravků není jednoznačně prokázána a mohou fungovat spíše u mírných potíží nebo díky placebo efektu. Pokud je chce pacient užívat, měl by to konzultovat s lékařem, aby nedošlo k negativním interakcím (např. třezalka tečkovaná ovlivňuje metabolismus léků, CBD může zvyšovat účinek sedativ atd.).

Samostatný světový den věnovaný přímo nespavosti neexistuje. Celosvětově se však slaví Světový den spánku (World Sleep Day), který zahrnuje i problematikou nespavosti. Pořádá ho od roku 2008 World Sleep Society a koná se každý pátek před jarní rovnodenností (v březnu). 

Hlavním cílem je upozornit širokou veřejnost na význam kvalitního spánku a na dopady spánkových poruch na zdraví, vzdělávání a společnost. Po celém světě probíhají osvětové akce, přednášky, konference a kampaně propagující prevenci a léčbu poruch spánku.

Na problematiku nespavosti upozorňuje Americká akademie spánkové medicíny (AASM), která v roce 2018 vyhlásila „Den povědomí o insomnii“ (12. března). Tento „Insomnia Awareness Day“ se zaměřuje na zlepšení informovanosti veřejnosti o prevalenci a důsledcích nespavosti a na povzbuzení lidí trpících chronickou nespavostí, aby vyhledali odbornou pomoc.

V České republice na problematiku nespavosti a spánku obecně upozorňuje Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu, která se od roku 2012 účastní Světového dne spánku a pořádá konference a vzdělávací setkání. Každoročně se v průběhu března pořádají osvětové akce zahrnující měření kvality spánku pro veřejnost, přednášky v nemocnicích, mediální rozhovory s odborníky o nespavosti apod.

Nespavost patří k nejčastějším zdravotním potížím vůbec. Odhaduje se, že 30–40 % dospělých osob zažije alespoň jednou ročně epizodu nespavosti. Krátkodobé příznaky nespavosti (několik špatných nocí v řadě) uvádí 30–35 % populace. Krátkodobou insomnií trvající méně než 3 měsíce trpí v daném roce 15–20 % lidí. Chronická nespavost splňující přísná kritéria frekvence a délky postihuje přibližně 10 % dospělé populace. Tyto údaje pocházejí převážně z USA a EU, ale obdobná čísla se uvádějí i jinde.

V České republice konkrétní epidemiologická studie na prevalenci insomnie v obecné populaci chybí, ale odborníci odhadují podobná čísla. Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu uvádí, že insomnie (včetně přechodné varianty) postihuje až třetinu české populace. Poruchami spánku obecně včetně spánkové apnoe trpí dle odborníků až 45 % Čechů, z toho nejčastější je právě nespavost.

Nespavost je častější u žen než u mužů (3 : 2) a starších osob. S věkem prevalence roste. Chronická nespavost trápí až 20–30 % seniorů nad 65 let. Naopak děti a mladiství trpí insomnií méně často. U adolescentů ovšem přibývá insomnie v souvislosti s narušeným režimem (ponocování s elektronikou, školní stres).

Ačkoliv jsou čísla prevalence vysoká, diagnostika a léčba zaostává. Značná část lidí s nespavostí vůbec nevyhledá lékaře nebo lékař jejich potíže nepovažuje za diagnózu hodnou zvláštní léčby. Mnozí pacienti se léčí sami nebo tiše trpí. Přesto kapacita spánkových center v ČR dlouhodobě nestačí. V některých krajích se čeká na vyšetření ve spánkové poradně až 21 měsíců.

Zdá se, že nespavost je na vzestupu. Moderní životní styl, všudypřítomný stres, digitální technologie nebo nepravidelná pracovní doba přispívají k většímu výskytu spánkových poruch. Někteří odborníci hovoří o „epidemii nespavosti“ v civilizovaných zemích. 

Z pohledu pacienta s chronickou nespavostí jsou vyhlídky na úplné vyléčení bohužel nejisté, jelikož nespavost má tendenci se vracet zvláště při zátěžových situacích. Dobrou zprávou je, že většina pacientů může dosáhnout výrazného zlepšení správnou léčbou a změnou životního stylu. 

Studie ukazují, že po absolvování kvalitní CBT-I dosáhne dlouhodobé remise (výrazného a dlouhodobého zlepšení spánku) 40–60 % pacientů, přičemž účinek může trvat i roky. U některých studií s následným sledováním po 10 letech od CBT-I se dvě třetiny pacientů stále nacházely ve zlepšeném stavu.

Pokud se potvrdí účinnost a bezpečnost orexinových antagonistů, mohla by to být nová šance pro dlouhodobou farmakoterapii insomnie bez velkých rizik jako u benzodiazepinů. To by zlepšilo prognózu hlavně pro pacienty, u nichž selhává psychoterapie nebo ji nemohou podstoupit.

V boji se všudypřítomnou nespavostí pomůže primárně osvěta a prevence. Pomoci by měla digitální CBT-I terapie. Rozšíření těchto platforem může znamenat, že se více lidí dostane k účinné terapii dříve, ideálně už v počátcích nespavosti. Očekává se také, že praktičtí lékaři budou více školeni v oblasti spánkové medicíny a budou schopni pacienta dříve a vhodněji léčit.

Při podezření na nespavost neváhejte a navštivte svého praktického lékaře nebo v případě dítěte pediatra. Lékaři vám mohou po prvotním vyšetření doporučit specializovaná vyšetření. Návštěvu lékaře se nevyplácí odkládat. Nespavost může mít vážné dopady na zdraví i život pacienta a je výrazně snáze léčitelná, dokud nemá chronický charakter.